Výsluha, výslužka
Výsluha, výslužka, y, f. = pocta za službu daná, odplata, verdienter Lohn, die Dienstabfertigung, der Dienstlohn, Verdienst. Dáti někomu v-hu. Šd. Obohacen ohromným množstvím zlata a stříbra, neméně i ostat- ními dary a v-hami darován. Ddk. II. 311. Starý pastýř jde po v-hách. U Jižné. Vrů. Nič si nežiadam, iba za žmeň soli, čo by som otcovi doniesla výsluhu (výslužbu). Dbš. Sl. pov. III. 28. Jaká práce, taková v. L. — V. = statek manský odumřelý, kterýž komu
za jeho věrné služby od krále dán byl, ein
Gut, welches der König Jemanden für er-
wiesene Dienste verlieh. Cf. Výprosa, S. N.,
Pal. Rdh. I. 187. Žádosť, aby hojné statky
stavu duchovního proměněny byly ve vý-
sluhy zemské. Pal. Děj. III. 3. 186. Mus. — V. = co se komu zvláštního ze stolu posýlá, částka jídla z hostiny poslaná, das Bescheid- essen, die Gastgabe. Jg., Dch., Sp. V-ha svatební. Vrů. Ze svatby v-hu si nésti; v-hu dostati. Us. Hledá v březině proň výsluhu (metlu). Sych. — V., das Ausrichten, die Ausführung der Nachricht. Za svou v-hu zasloužíš pochvaly. Na Ostrav. Tč.