Výsluní
Výsluní, n. = místo na slunci, kam slunce svítí, ein sonniger, dürrer Platz, die Sonnen- seite, das Sonnenlicht. Na v. se procházeti. Kom. Na v. býti, se staviti, D.; na v. se plaziti. Sych. Ta vinice leží na v. Ros. Saď víno na výsluní. Us. Tč. Fialovej kvítku, zazelenej se jen dost malou chvilku na tom v. Čes. mor. ps. 86. Jak by na v. věčnej slávy postavili spasenia zahradu. Lipa 178. By na v. zářil v barvách tisícerých. Kká. Td. 83. V v. jsme již zavili (milou), měsíce září kojili. Ps. srb. II. 14. Naše nesvornosť se na velebném v. lásky stopila. Hurban. Vz Výsluniště.