1. Vysoko
1. Vysoko, vz Vysoký. — V., adv., kom- par. výšeji, výše, výš (v obec mluvě: vejš). V. = ne nízko, hoch. V. lézti. Us. V. hle- děti (o mnoho státi); nevysoko o sobě smý- šleti; kterémuž v. na mysli (chlubný). V. V. se pouštěti. D. Příliš v. se vydati. Har. V. chtíti, D., se zdvíhati. Jg. Drva v. rostlá. Rkk. V. státi, seděti. Us. Nebesa v-ko jsou nad zemí. Br. To jest mi tuze v. Us. Jak v. to stojí. šp. m.: Co to stojí? Zpíná se v. Č. Ta mlynářská chasa v. se nese. Sš. P. 394. a., Er. P. 394. a. Ti zdejší mládenci s vysoka jedou. Ib. 197. V. si vede (ne: dává to vysoko). Brs. 264. Tvá matička v. se vynáší, v. si vede; Ti zdejší mládenci s vysoka jdou, chudobných děvčátek si ne- všimnou. Er. P. 159., 197. Vysoko hledali (když pes stopy hledaje nos vzhůru nese) Šp. Něco v. ceniti, bráti; V. hlavu ponášeti, hoch tragen; Jde mu to v. do hlavy, es geht ihm über die Hutschnur. Dch. Člověk nad ostatní tvorstvo v. vynikl. Vlč. Na mě- síček hleděti, vysoko-li je ešče. Čes. mor. ps. 82. A sám pán Bůh je v. a můj tatiček hlyboko; Na náspěčkách seděla, do měsíčka hleděla, vysoko-li je ješče. Sš. P. 493., 627. On se vohlídá, jak je v. slunce. Brt. P. 102. V. vypuklá řezba. Šp. Neleží mu nic v. = krade. Bdl. Ščít i s helmem letěl nad kuoň v. Výb. II. 45. Vnitř jest ten, jenž slyší, ne kromě tebe jest: nechoď daleko, ne vysoko sě tiehni, aby ho dosáhl. Hus I. 304. Ten, jenž v. bydlí, námi nepohrdá. BR. II. 14. b. Kdo v. leze, snadno se sveze. Vz Výška. Lb. Kdo v. létá, nízko padá; Mraky jsou v., není čáky na déšť. Tč. V-ko Bůh sedí a je otcem na věky a všudy. Brodz. Do pekla hluboko, do nebe v. a nebeského soudu ku poslednímu dni dlouho Čekati (k velkým ne- snadný přístup). Ctib. Hád. Pán Bůh v-ko, král daleko, pravdy nikdež, jediné zavina hlavu smrti dočekati. D. Kdo v-ko začne, musí míti dobrý hlas, aneb přestati brzo; Kdo v. lazí, ten se často urazí; Pod nízkýrn stropem v. neskákej. Č. — S vysoka, z vy- soka = s vysokého místa, von der Höhe, von oben, hochherab, leise, stolz. Z v-ka si vykračovati; z v. a pyšně mluviti. V. Z v. spadnouti. Har. Z v. na lidi hleděti. Kom. Jde to u něho s vysoka; Při té slavnosti půjde to s v-ka. Dch. Kráčí s vysoka. Vz Opilý. Kdo v. leze, s vysoka spadne. Lb. Začal s v-ka a hluboko padl. Z vysoka si rúbeš a nízko ti padá. Mt. S. I. 112. S v. podholený (pyšný). Č. — Na vysoce = vy- soko, hoch, auf einer Anhöhe. Aby bylo na v. hnízdo jeho. Ben. V. — Výšeji, výše, výš = u větší výsosti, höher, oben, oberhalb; do větší výsosti, höher hinauf. I korúhvú výš nad hlavú točí. Rkk. Výše dotčený, Zříz., jmenovaný, výš zůstávati; dotekl jsem výše. Har. Výše oznámený. D. A má za to užívání výš psaný Jiřík platu Ročního dá- vati 6 zl. 1587. Tč. Svět výš tvého života necením. Us. Příčiny výš připomínané. Ler. Nad těmi pak Valachy exekucí byla, tak že jich výše 200 pověšeno. Kron. hrad. Tč. Pakliby kto byl popaden, že by výš za zlatý bral. Arch. V. 423. Výš na horu lze nebylo (jíti, lézti). Har. Zdi yýše vyhnati. Plác. Co nejvýše zpívati, křičeti. V. Tím tížeji padá, čím kdo výš leze, bez Boha co dobře činiti nelze. D., Č. Výše lbu (gt. srov- návací) uši nerostou. Brt. S. 3. v. 50. Věno jedno třetinu výš a druhé polovicí toliko. Vz Třetina. Vš. Volík jenom to zpraviti chtěl jinými dědinami svými třetinú výš vedlé řádu a práva. Dsky I. 134. Póvod s komorníkem a s purkrabiným poslem má toliko vzieti, jakžby úrok na právo stané stačil a třetinu výš pro náklad. Arch. II. 500. A výše nic nepomním. Arch. I. 167. Již sú výše byli poznali božství Kristovo nežli prve. Hus II. 195. Žádných piv na škodu a ujmu toho města už výš psaného času vařiti nedal. List z r. 1545. Což jest škod mimo to výše; Že jí drží výše nežli ve dskách zemských záleží; To zboží dráže anebo výše komu prodati. Půh. I. 264., II. 78., 84. Postavil dvě jedličky vysoké výše domov (gt. srovnávací, označuje to, nad co něco jest. Vz Mlk. S. 515. ). Tam travička raste povýše kolena. Na Slov. Ht. Sněha je výše kolen. Na Ostrav. Tč. Co je výše síly, nechaj, synu milý; Který sluha svoje pysky výše nosa nosí, tomu nesmí pán rozkázat, ale prosiť mosí. Na Mor. Tč. Najmenšé stvo- ření jest výše vtipu tvého; Neosoží výše seba chodiť; Co výše nás, to ništ do nás; Nejez ani nepi výše potreby; Čokolvek je výše teba, ništ nemaj do teho; Čo je výše tvojej síly, to něchaj, človeče milý. Na Slov. A kdo to za mnou povie, nech výše pása zkamenie. Dbš. Slov. pov. I. 198. Tam je dzievek výše pět sto. Sl. ps. 24. Což jest mimo to výše škod, za to má jemu právo činiti; Což by bylo více těch škod, ty škody má ukázati. Půh. I. 263., 390. Leč by kdo nad to výše jaké výhody měl. Václ. XVIII. Což jest nad to výše, z toho jí má odpo- vídati; Pakli bude co výše nad to, má Ja- novi práva býti. Půh I. 388., II. 382. (Tč. ). Tak jest člověčí rozum v své žádosti spó- sobený, že se dalež dalež, výšež výšež ptá i tieže. BO. Hlúbe hlúbež, výše výšež. Št. Tam travička rostě, po-výše kolena. Sl. ps. Šf. I. 41. Výše chce zadkem, nežli může hlavou dosáhnouti. Jg. Výšeji létati, nežli křídla vynésti mohou. V.. Výše popínati, o několik dírek popíti. Jg. Čím výše vlezú, tiem tieže padnú. Hus II. 50. Čím kdo výše stojí, víc se k pádu strojí. Prov. Šd. čím výše vystoupíš, tím širší rozhled; Čím výše, tím horší pád; Čím se kdo výše vyzdvihuje, tím péčemi těžšími se obkličuje. Č.