Výsosť
Výsosť, i, f. = vzdálenosť od povrchu vodorovného zemského, mořského atd., die Höhe. V. nebeská, D., nebes, hvězdy. Sláva na výsostech Bohu, pokoj lidem dobré vůle. Ros. Na v. se vrátiti. Ž. wit. 7. 8. Hledám chleba, své živnosti, pomůž mně, Bože s vý- sosti; Bože na výsosti, přej mně do radosti. Sš. P. 14., 89. (Tč. ). Moc dána s výsosti. ZN. Oblečenu býti mocí s výsosti. BR. II. 14. a. — V. moře, V., řeky, vody, čela, die Höhe, Erhabenheit. Us. — V. = přímá vy- táhlosť vzhůru, die Höhe. V. hory, V., stromu, der Gipfel. Pan Bohuslav byl muž slušné výsosti (výšky). Pal. Děj. V. 1. 152. Mož stavěti na v., na šíř i na dál. Arch. IV. 249. Věž u velikou v. udělati. Pulk. — Na vý- sosť — velice, sehr. Diviti se na v. Ehr. 9. Také na Mor. Knrz. Byla na v. spokojena. Ehr. Na v. popuzený, uražený. Šb. Na vý- sosť na někoho se rozhněvati. Sb. — V. = vznešenosť, die Höhe, Erhabenheit, Hoheit. V. ducha, duše, mysli. Jel. Podle výsosti tvé rozmnožil si syny člověčí. Ž. wit. 11. 9. Státní v., Staatshoheit. Dch. Musíme se di- viti mravné té výsosti. Sš. Sk. 271. — V. stavu = důstojenství, die Höhe des Ranges, der Würde. Us., Jel. — V. = titul kníže- cích osob, die Hoheit. Císařská V. (titul cís. princův a princezen), královská V. (titul královských princův a princezen), titul pa- nujících velkovévodův. S. N. Cís. Výsosť, nejjasnější arcivévoda (arcivévodkyně). Sř. Vz Titul.