Vysouditi
Vysouditi, suď, dil, zen, ení; vysuzovati = soudem vymoci, dosíci, ausrechten, errech- ten, erstreiten, durch Process erlangen. — abs. Mají od nás plnou moc vysúditi i pro- súditi. Arch. I. 183., NB. Tč. 6. — co: dům. Ros. A nepostúpí-li mu těch dědin, které jest vysoudil. Arch. V. 21., VI. zř. 21., Zř. F. I. C. XXIX. Kdožby dědiny jaké vy- soudil. Václ. 213. Poručníci na místě sirotků let nedošlých souditi se mohou a vysoudí-li co, k dobrému sirotkům se vztáhne. Kol. 14. — co jak. A což ti s tím listem (moc- ným) neb poručníci jich na týž mocný list v-dí, toho město užive. Zř. F. I. D. XXIII. Tím kusem s Přísnakovú ženú chtěl na mně v. ves Otmice; A to v-la panským nálezem. Půh. II. 271., 513. — co si. Us. — co na kom. Solf. Své dědictví na Předborovi v-la. Půh. II. 627. Na sousedovi jmění vysoudil. Posp. — co s kým. S velikými pány málo kdo co v-dí. — komu. Já jsem mu vysú- dil (= vyhuboval), že měl dosť. Na Ostrav. Tč. — se na koho, sich satt fluchen. Na Ostrav. Tč.