Vysoušeti
Vysoušeti, el, ení, vz Vysušiti. 1. Vysouti, suji, ul, ut, utí, vysouvati = vysypati, aus-, herausschütten; sutím vypl- niti, ausschütten, vollschütten, ausfüllen. — co. Letošní úroda málo vysula. Na Ostrav. Tč. — co, se kam. Všecky supplikací do řeky vysuli. V. Národové do Europy se vy- suli. V. Národ ten na východ se vysouval. Sš. II. 3. Jemu pak vstříc vysulo se celé obyvatelstvo. Pal. Děj. III. 2. 131. (Šd. ). Když pak Kristus odsouzen byl k smrti, tu všeho práva zbaveným jej býti poklá- dajíce, s pohany se na něho vysuli a obo- řovali. Sš. Mr. 66. — co čím: jámu pískem (vyplniti). Zlob. — Pref. — co, se odkud: obilí z pytlův. Tur. kron. Tataři vysuli se z Asie. V. Žito se z měcha vysulo. Us. Tč. Vzájemně ze sebe se vysouvající báje. Mus. 1880. 365. Pražané z bran městských vy- suli se do polí přicházejícímu vstříc; Uhlé- davše nepřátelské jízdné vysuli se z města kvapně proti nim. Pal. Děj. III. 3. 213., IV. 2. 471. Tak bude blahoslavenstvie dáno, že nebude moci býti z člověka vysuto neb od něho odjato. Hus II. 273. Vysul se jest po- pel z oltáře. Bj. — se proti komu. Židé vy- hněvali se a vysuli se v pohanění proti Pánu. Sš. J. 154. — jak. V-li se naň s po- haněními a úkorami. Sš. J. 165. — se po čem: po loupeži. Ráj. —se kde. Nešto- vice na tváři se vysuly. Ras. — Vz Vysu- nouti.