Výspa, výsepka
Výspa, výsepka, y, f. = ostrov, die Insel. Ráj, C, Mus., Nz., Koll. 1. 106. V. z moře tohoto se výší. Koll. I. 310. Od času, co stroskotána říše syrská, patřila v. ta (Cy- prus) k římské všeříši; Schodili tedy celou tu velikou výspu (Cyprus) až do Pafa města. Sš. Sk. 135., 152. (Hý. ). — V., jm. pole u Kelče na Mor. Pk. — V. = nahromaděný písek a nános při ústí velikých řek, die Sandbank. Blř., Tč. — V., die Schüttung? Dána mu lhota ode všech robot, platův a výspy do roka. Pam. Val. Meziř. 227.