Vystačiti
Vystačiti (u Opavy: vystarčiti, Klš. ), il, en, ení; vystačovati. — (jak) s čím = dosti míti k něčemu, auskommen, auslangen, sich womit behelfen, ausreichen, im Stande sein, können. S těmi penězi na celý rok nevystačí. Us. Kůň vystačí při té práci denně s x lib. sena. Šim. 81. Se služným v. Ml., Čsk. Ta obec v-čí s jitrem půdy na hřbitov. Mtl. 1. — komu = 1. zároveň s ně- kým jíti, dělati, postačiti, einem nachkom- men, gleich sein. Nevystačí mu, půjde-li čerstvě. Jg. — 2. Dosti býti, postačiti, ge- nug sein, hinlänglich sein. To světlo nám nevystačí. Ros. Marnotratnému ani baně (báně) nevystačia. Mt. S. I. 129. — kam. Ta tyčka do stropu vystačí (dosáhne). Jg. V-čím s tím až do Vídně. Us. Tč. Ten pro- vaz až ke zdi nevystačí. — kde. V té hlu- bině nevystačí. — nač. Rk. Ta látka ne- stačí na sukni. Zdraví na všecko vystačí. Prov. Šd. Ty peníze mi nevystačí na cestu. Us. Tč. — k čemu. Statku nenie, aby k placenie všem v-čil. NB. Tč. 216. Rov- nice p = a: b vystačuje při neurčitém p dostatečně k vyjádření pojmu dělitelnosti. Šim. 51. — na kom. Což na něm v. by mohlo. Let. 205.