Vystati
Vystati, vystanouti, vystanu, stanul a stal, stanutí a stání, vystávati (vz Vystá- vati) = strměti, vyhlédati, hervor-, heraus- aus-, überstehen, hervorragen; vyvstati, po- vstati, entspringen, entstehen, aufstehen und hervorkommen; opustiti, verlassen; ustati ermüden; vystačiti, hinreichen. — abs. Padá voda, vystává země. Ale čo stať sa malo, to nevystalo. Dbš. Sl. pov. VI. 58. No ne- stačil vždy, vystal ako děti a zpytoval. Phld. III. 1. 52. — komu. Vystává mu 5 zl. (jest nezaplaceno). NB. Tč. 51. — čeho. Nevystává peněz (nedostává se). L. — odkud. Z úst vyvstaly tvrdé rohy. L. V. z úřadu, ze školy (opustiti ji). L., Koll. Vystane to ze mne = jsem s to. Šf. Dali ste mi vychovánie, jaké len z vás vystalo. Lípa 333. Tráva z vody vystala. Us. Tč. Co by mu potom mimo spravedlnosť jeho z toho domu vystávalo nedoplaceného, übrig bleiben, ausstehen. NB. Tč. 38. Ale takej špate a dáť sa objímať! To už z neho ne- vystalo. Ušiel od nej preč. Dbš. Sl. pov. VII. 72. To z teba nevystane. Mt. S. I. 111. — v čem. Vystali jsme všichni v té práci (ustali). Koll. — komu. Vystává mu límec (vyčnívá). Us. Šd. Proti tomu praví žid, že mu jest nic nedal a že jemu ty čtyři zlaté vystávají. NB. Tč. 23. — komu (po kom jak). Protož muož Pavel na tom purkrechtu svého dílu dědičného slušně hleděti a do- bývati, dokudž mu spraveno nebude, což jemu vystává dědičného jeho dielu vedlé práva. NB. Tč. 166. Ty svrchky vystávají nám po mateřech našich podlé poručen- stvie. NB. Tč. 209. A cožkoli mimo to poručenstvie, komuž co odkázala, zbývá a vystane, to tím purkmistru a konšelom dala. List z r. 1513. Tč. — co na kom. Nechoďte tam a jestli že vám na nich co vystává, však fojta jmáte; O tom pancíři spravujem
vás, jestliže Janovi co na bratru vystává,
o to k němu hleděti muož vedlé práva. NB.
Tč. 110., 144. — komu od koho. Jestliže
ten dluh židovi od Ťulpové muže vystává,
tehdá žid má ten dluh provésti svědomiem
hodným. NB. Tč. 67. — kdy. Zvadlé by-
liny vystávají (vyvstávají) po rose. Us. Tč.