Výstupek
Výstupek, pku, m. = výstup, vystoupení, der Austritt. D. V. z pravdy, Pís. br., z řeči (odchýlení se). — V. = vykročení, přestou- pení, die Uibertretung, Sünde, das Verbre- chen, Vergehen. V. Hřešili kdo z neroz- myslu, výstupek jest. Kom. V-ky trestati, Br., činiti. A poněvadž skrze to i pokuty míjely a výstupkové svůj průchod že sou mívali. Zř. F. I. A. XXIV. A pro v. vína pití kyji mláceni bývají. Vrat. Vstup do seba a uvidíš, že máš dosť v-pků (chyb); Tys mňa hledal, když sem zhynul pre v-ky moje; Nechcej nikdy pre v-ky haniti žád- ného. Na Slov. To. Neposkvrnil jsem se žádným v-kem. U Žamb. Dbv. Výstupek čili zlí skutkové, vz Rb. 274. — V. = místo, kam se vystoupiti může, jako pavlač a p., der Erker, Vorsprung. D., Dch., Har. Na v-ku státi. Kom. Přední v. na lodi, der Bakk. Čsk. V, jícna, hradby. Ja., Jg. —V. = výšina, die Höhe. — V. = stupeň, die Stufe. Us. Plk. — V. = v selských stave- ních malá světnička vedlé větší (vedlé pří- stěnku). Ve v-ku domácí lidé obyč. nebydlí; tam mívají jen zbytečné peřiny, šatstvo a p. věci uložené, die Alkove, Nebenstube. Us. Jdr., Psčk., Dch., Nz. — V. = dědičný podíl, odbytné, die Abfertigung eines Familienmit- gliedes, die Ausfolgung seines Erbtheiles. Ve Slez. Šd.