Vysvědčiti
Vysvědčiti, svědč, il, en, ení; vysvědčo- vati = svědectvím svým potvrditi, jako svě- dek vyříci, aussagen, bezeugen, bescheinigen, beglauben; se = svědectvím se očistiti, sich mit Zeugnissen rechtfertigen. — abs. Pakli komorník požene ano více neděl v póhoně než právo a vysvědčí (bezeugt), který den pohnal. Kn. rož. 24. Čeho nejsi vědom, ne- můžeš v. Rb. — co: poslední vůli, Pr. m.; škody, Pr. měst., půhon (ohlásiti). Mus. Svěd- kové kšaftovní, když pořádně vysvědčí kšaft, místo své u práva míti budou. Kol. 56. V. pravosť podpisu (písemné potvrditi), beur- kunden. J. tr. V. svědectví (= dáti). Dch. Póhony z dědictví najprve vysvědčují; Za starých dob každý komorník sám své pó- hony jest vysvědčoval, ale nynie jeden vy- svědčuje všecky a někdy ten, ktož vysvěd- čuje, žádného jest nepoháněl. Vš. Jir 31. 435. (Jdr. ). Kristus vzav chléb v-čil tělo své. Bart. — co kde: půhon před úředníky u desk zemských. Mus. V. půhony na šran- cích u kathedry (ohlásiti). Vš. Jir. 35. Ač sou mi na tom sněmě dluhy mé spravedlivé býti vysvědčili. Pal. Děj V. 2. 326. — na koho. Kdyžby tři páni přísežní naň vysvěd- čili a vyznali (wider ihn zeugen). O. z D. — kdy. Soud o suchých dnech adventních má minúti, než půhonové mají před se jíti a k nim žádný státi nemá a ti půhonové mají teprv v suchých dnech postních vy- svědčováni býti (anweisen). Vl. zř. 4. —jak. Než půhonové mají se v. až do konce (den Klageaufruf konstatiren) a potom má voláno býti po druhé. Zř. F. I. C. XI. Poslední vůli pod přísahou v. Er. —co, koho čím (zač) Vysvědčuje jej člověkem spravedlivým. Eus. Něco mnohými příklady, Us., rozprávkou, Aesop., chléb tělem svým v. Štelc. Něco li- stem (písemně) v., bescheinigen. Nz., Šp. Jej svým hlasem za syna v-čil. BR. II. 321. Tu chléb tělem, kalich krví v-čil jest svými slovy, ustavil svým věrným hody. Hus III. 267. — o čem. O neveliké knížce starých v-čil Cicero, že... V. Písma zřetelné o tom vysvědčují. Štr. Kristus v-čil o osobě své. Put. sv. VII. — Byl., Bibl., Pešín., Kram., Jg., Bart. 4. 15. — koho zač (cf. v. co). Kri- stus pán teď lidi nenapravitelné za pohany v. ráčil. BR. II. 81. b. — co komu. Tu máš, povieda, toto písmo ti vysvědčí, že bude z teba dač. Dbš. Sl. pov. VI. 62. — k čemu. Úředníci, hned jak se póhonové k jich súdu vysvědčie, súd zahájie. Vš. Jir. 30. — že. Jest nám v., že... Mus. 1880. 450. Vysvědčujeme, že tito lidé na kostel nažebrali v obci naší... Sl. let. I. 321.