Vysvědčiti
Vysvědčiti. — abs. Jakož tato báseň v-čuje. Výb. II. 949. Jak prameny z toho věku vysvědčují. Šf. Strž. 11. 222. — co : pohony. Arch. X. 317. I kníže to v-čil. Bart. 117. Vzali s sebou tři staré lidi, aby grunty v-čili. Wtr. exc. — co čím. Svou věc svědomím mnohých lidí v-čili. Výb. 515 II. 1591. — co o čem. Jakž o ní v-čuje
slovo boží. Pož. 56. Co historie o pravdi-
vosti toho v-čuje. Šf. Strž. I. 262. — proč.
Důrazně pro náhled opačný v-čuje. Tš
Laok. 42.