Vysvoboditi
Vysvoboditi, il, zen, ení; vysvobozovati = z nebezpečenství vytrhnouti, vyprostiti, befreien, retten, erretten, erlösen, erledigen. — abs. Pravda konečně vysvobodí. Hus I. 378. — koho. V-boditi nevinného. Hus I. 189. Biedu trp a neměj, kto by v-dil tě; Prosiec za ně Boha, jsú-li v očistci, aby ráčil je v. Hus I. 56., 151. (Tč). Že zajatého kněžice v. chtěl, není počteno za zločin. Ddk. III. 47. Zdraví své v. Vš. Jir. 152. — co komu. To zboží mi chtěl v. a ve dsky vložiti. Půh II. 85. — čeho = zbaviti. Při- mlouvali se, že jsem pardusu vysvobozen byl. Vrat. — koho (akkus. ) odkud: ze služebnosti, V., ze zajetí. Us. Vipert z ve- likého nebezpečenství ho vysvobodil. V-li knížete z nebezpečné tísně. Ddk. II. 418., 441. Kdož mne v-dí z těla smrti této? Sš. I. 81. Pták se často v-dí z léče, poutník bludný najde koleji. Koll. I. 174. Když dva lidé touž myšlénku na jednou vyřknou, říká se, že, v-li dušičku z očistce', která byla nejblíže svého osvobození. Us. Kšť. V. se z něčí moci. Pass. 266. Kohož král z man- stvie v-dí. Vš. Jir. 396. Své vyvolené z bíd chce v.; Tebe také z nemoci, kteráž jest pokutou hřícha, v-dím. BR. II. 11. a., 39. a. Ty tři mládence z ohně v-dil; Vysvoboď mě z nepřátel mých, Bóže mój! i od těch, jenžť sú mě nenáviděli. Hus I. 469., III. 120. (Tč. ). Zachovánie přikázánie vysvobozuje od věčného zatracenie. Hus 1. 84. V. od nepřátel, D., od nemoci, od smrti, V., od bludu, od hříchu. Kram. V-dil obležené od hladu. Dač. I. 172. Vlasti v-die ot křivoty (ab injuria). BO. V. někoho od zatracenie. Chč. 611. Pravda tě v-dí od hřiecha; Aby církev od moci ďábla zlého v-dil; Aby tě v-dil od ohně a od šibenice; V. koho od zlosti světa; Jehož by mohl od pomsty v. Hus I. 7., 199., 298., 356., II. 248. (Tč. ). Cf. Vyprostiti od čeho. — čím: penězi, D., mocnou pravicí. Vrat. Papež dekretem svým v-dil mnohé do rukou lichvářských padlé. Ddk. III. 151. Lid od ďábla svým životem v-dil; Blázen jest ten, který, ač rozumem to zná, avšak dobrými činy z biedy v. netbá. Hus I. 458., III. 140 — kdy. R. 1150 byl z této tvrze v-zen svými přáteli. Ddk. III. 246. — kde. Ty věci v-zuji před Bohem od věčného zatracenie. Hus II. 391. Slibil mi vinohrad v. v Ejvančicích. Půh. II. 611. — jak. Z berní je vynímáme a z nich mocí královskou vysvobozujeme. Dač. 1. 127. Bůh Petra skrze anjela v-dil. Sš. Sk. 60. Vy- svobozeni jsou s velikou těžkostí. Ler. Bez cizí pomoci sami z obležení se v-li. Žer. 17. Nemóž jeho v. svú mocí od věčného zatra- cenie; Aby (je) milosrdně od ďábla v-dil. Hus I. 58., II. 97. (Tč. ).