2. Výš
2. Výš (m.: výše, vz Hráze), e, výška, y, f, = vysokosť, výsosť, die Höhe. V., Kat. 1850. V. nebes, Vrch., hvězdná, slunečná. Us. Pyšná výše hradu. Šml. I. 16 Slunce sálalo v polední výši. Šml I. 16. Strojek k měření výše stromu, der Baumhöhemesser. Výška muže, v mé výšce, muž prostřední výšky. D. V. hor. Us. Výška vody, stejná. Šm. V. nadmořská, absolutní, relativní. Vz Stč. Zmp. 59., 538., 793. Modrá výše (blan- kyt). Čch. Bs. 60. V. prostá, pravá, napro- stá, povšechná, absolute Höhe, poměrná, průměrná, vztažná, relative Höhe; Stupnice výšek, die Höhenleiter. Š. a Ž. — Na výš, do výše (zastr. vz výš, vz výši) = na horu, do výšky, in die Höhe. Víc na šíř než na výš ratolesti se táhnou. V. Vzvýš. Rkk. Do výšky. D. Stavení na výš. Har. Na výši vyvede tě vítěz. Hab. 19. Vodu do výšky hnáti, do výše se pnouti. Dch. Do výše vztýčený meč. Ddk. IV. 241. Na výši. Zámek stojí na výši. Us., Žer. Chvějí se praporečky u výši, in der Höhe. Atal. Na tři střevíce z výší, drei Schuh hoch. Har. Všickni, ježto by meče z výší byli. V. Mříž člověka zvýší. Har. Všecko stavení bylo toliko dvou po- kojů zvýší. Mitr. — Přenes. Leč tu se uká- zala duchová výše Pavlova. Sš. Sk. 285. (Hý. ). Státi na výši své doby, svého roz- voje, svého tvoření uměleckého, Us. Pdl., na výši umělecké. Mus. 1880. 153. Za ne- dlouho svržen s výše své. Ddk. IV. 33. Vz Výška.