Vyšibati
Vyšibati, vyšibávati, vyšibnouti, bl, ut, utí, vyšibovati, z něm. Schub, na Slov. = vymrskati, ausstäuben, auspeitschen, hinaus- peitschen, durchpeitschen, durschwippen. — koho. Baiz. Přece jedno Němče vyšibal. Koll. I. 87. — komu. Trak ti vyšibám, co do tebe vleze. Mor. Šd. — komu čím: bičem, prutem. Mor. Tč. — (kdy) kam. Metly na sv. Jana do vrchu v., emporwer- fen. Na Ostrav. Tč. Hľa, Agar u nôh žobre tu tvojich, ozaj v prudkom hnevu čake či nevyšibeš ju do púšte zase!?; Nech v-bú ho, jak mňa, na púšť sveta! Phld. III. 1. 46., 57. Aj jich temer do naha vyzliekli a tak v-li do hory. Mt. S. I. 75. — co od- kud kam, hinauswerfen. Na Ostrav. Tč.