Výšina
Výšina, y, f., lépe než: výšina; výšinka = vrch, výsosť, die Anhöhe. Vojsko polo- žilo se na výšinách. Hlas. Nalézti výšinu nějakého místa. Sedl. V-ny opanovati. Us. Dch. Král se jal šikovati lid svůj i svedl jej dolů přes výšiny; Na Moravě rozeznává 282 se trojí směr výšin s tolikéž nížinami a ko- tlinami. Ddk. II. 264., IV. 125. (Tč. ). V. skalnatá k východu srazitá. Sš. L. 34. — Přenes. V. slasti. Koll. I. 203. — V. = rá- kos, das Schilf. V-nou cesty při božím těle posypati. Us.