Vyšinouti
Vyšinouti, ul, ut, utí; vyšinovati = vychý- liti, vyndati, vybočiti stranou, herausbewegen, verrenken; v. a v. se = vychýliti se, heraus- treten, weichen; vyskočiti (v tomto smyslu staří toho slova neužívali. Šf. ), auffahren, sich schnell heraus- o. emporbewegen, sich aufschwingen. Jg. — abs. Jelen vyšine = uhne se. D. Hleď vyšinouti. Sych. — co: jazyk. Troj. — si co: nohu (vyvinouti, vy- tknouti). Ros. — (co, se) odkud: vůz z kolejí se vyšinul. Us. Dch. Že veškeren obor světa z kolejí se vyšinuje. Sš. Sk. 24. Žádal, aby vrátila se zase na staré své cesty, s kterýchž neměla prý v. nikdy. Pal. Děj. IV. 1. 391. (Šd. ). Z cesty ctnosti v., D., z dobrého řádu. Scip. Bouře kru- tým dýmáním vyšinuje se z jeskyň svých. Troj. — se kudy. V. se stranou. Scip. — se kam: mezi sloupy. Har. V. se na horu, na koně, šp. m. vyšvihnouti se na koně, vyskočiti, vskočiti, vsednouti, vymrštiti se. Vz na hoře. Jg., Brs. 2. vyd. 264., Brt. S. 3. v. 170. Podlé toho posuď i věty: Duch lidský k znamenité výši se vyšinul (po- vznesl se). Us. Len tuž a horli v svätom zápalu, či z hlbin vzlietneš a či z Uralu, k nebu sa predca vyšinieš! Sldk. 347. Dítě do vrchu vyšinovati. — se odkud proč. Apoštol pro nával myšlének, jimiž uchvácen byl, z dráhy započaté vyšinul se. Sš. I. 39. (Hý. ). Vz Přešinouti.