Výšiti
Výšiti, il, en, ení = vyzdvihnouti, heben, erhöhen, hoch machen. — koho. Troj. Jal sě král ještě viece v. Jonatu. BO. Dnes počnu tě výšiti. BO. Voláchu výšiece svój hlas. BO. Příroda stromy výší. Hdk., Troj. — koho čím: příkladem něčím. Pass. — abs. Mladosť výší, starosť hrbí. Us. — se. Kdo se výší, bude ponížen. Vz Nížiti. ZN., Hus II. 314., 360. Čím se více pne a výší, tím spíšeji mizí. Lom. Sv. víra se výšila. Pass. 801. Čím se kto neřádně viece výší, tiem sě před Bohem níží. Hus I. 184. — se kde: na zemi. Ž. wit. 9. 18. (39. ). Ktož se v světě výší, ten před Bohem jest menší. Hus II. 319. — odkud. Jenž výšil mne ot vrat smrtelných. Ż. wit. 9. 15. — se kam. Muž ješitný v pýchu sě výší. BO. Proč sě výšíte nad lid? BO.