Vyškeřiti
Vyškeřiti, il, en ení (na Slov. vyceřiti), vyštěřiti, vyškeřovati (na Mor. vyškéřati; na Slov. vyškeruvať), die Zähne fletschen; ausrecken, herausstrecken, öffnen, aufthun. — co: jazyk, zuby. Plk. Smeje sa striga a zuby vyškeruje. Dbš. Sl. pov. I. 24. — co na koho: zuby, die Zähne zeigen. Us. Jg., Tč. — co kde. Vyskierala zuby pred ním. Dbš. Sl. pov. I. 520. — co jak. Zubů nevyškeřuj podlé tvojé chuti. Na Ostrav. Tč. Bláznivosť svú skrze smíchy blázen ukazuje, když bez míry jako osel zuby vy- škeruje. Na Slov. Tč. — se. Gamby z úst odrezal, že sa len tak zuby vyškieraly. Dbš. Sl. pov. I. 17. Zem už tak vyschla, že všude sevyškeřuje, kde byla mokřina (má trhliny). Us. Tč. — se komu (z čeho) = posmívati se, vysmívati se, auslachen. Mor. Vck. Cf. Vyškeřák. Přišla ku pastorkyni a tam, kde tato mozolila sa, vyškierala sa jej taká strojná a sytá: či vidíš, aké já mám pekné šaty a ty nič, iba handry! Dbš. Sl. pov. VI. 5. — se komu jak. Jaj aka že ste pekná! vykrikuje, a prjezočive sa jej do očí vy- škeruje. Er. Sl. čít. 56.