Vyšlapati
Vyšlapati, šlapám a šlapu; vyšlapiti, il, en, ení; vyšlapnouti, pnul a pl, ut, utí; vy- šlapávati, vyšlapovati = šlapnutím vyraziti, aus-, ein-, durchtreten. — co: dno, obilí, Us., schody. D. V střevíce. Tč. Vyšlapal ho jako motýl žábu. Ros. — co odkud: zrno z klasů v. Us. Lpř. J. Dj. I. 29. — si v čem, stolz daher gehen, schreiten. Jak si v těch šatech vyšlapuje! Ros. Ten si z vysoka vyšlapuje! Jindy okolo bot cho- díval a nyní neví, jak v nich vyšlapovati. Mor. Brt. S. 100. — komu co. Vyšlápl mu oko. Us. Šd. Vyšlápnouti slepákovi oči (žertem = šlápnouti do lejna). U Králova Hradce. Kšť. Všecko mu vyšlapal = vy- chodil, dobyl. Us. Kšť. — si jak. Vyšla- puje si z pyšna, z hrda (hrdě si vykračuje. D. ). Us. Brt. Ona si čerstvě, zhurta vyšla- puje jako srnka. Dch. — co čím: trávu, louku chůzí, Us., barvu botami. — (si co), kde. Kůže v kádi vyšlapovati, austreten. Šp. Vyšlapoval jsem si na zámku faru (tam jsem za ni žádal). Šml. — co odkud. Volové zrní z klasů vyšlapovali. Lep. Děj. I. 29.