Vyšlehati
Vyšlehati, vyšlahati, vyšlohati, vyšleh- nouti, hnul a hl, ut, utí; vyšlehávati, vyšle- hovati (zastr. vyšležiti) = vymrskati, aus- hauen, heraushauen; zbíti, mit der Ruthe ausstreichen, herauspeitschen; vyskakovati jako plamen, hervorbrechen. Jg. — abs. Plamen, záře, oheň vyšlehuje. Dch. — jak. Oheň vyšlehuje přes okna. Us. Tč. Plameny vysoko vyšlehly. Us. Dch. — co: bílek, abschlagen. Šp. — kam. Vatra vyšľahla do hora. Dbš. Sl. pov. II. 46. Slova vyšlehnuvší před tvář boží v choré mysli horečné. Čch. Mch. 79. — kdy. Dvakrát za den chleba dám a po třetí vyšlahám. Sš. P. 109. Ně- komu na šmigrustě v. Mor. Tč. — komu. Já mu vyšlohám, co se do něho vejde. Us. — co komu čím: oko bičem. Zlob. — (koho) odkud. Někoho z domu, Ros., z města v. Us. Plamen z peci vyšlehuje. Jg. — se. Moc ten stroj běhá a brzy se vyšlehá (abnützen). Us. Vz Vyšlochtaný.