Vyštěrbiti
Vyštěrbiti, il, en, ení, vyštěrbovati = štěrbatým učiniti, ausscharten, schartig ma- chen. — co: kosu, hrnec. Us. Jg., Tč. — V. = přečiniti, zhřešiti, poblouditi, fehlen, irren, sündigen. — abs. A kněžie, kteřížby vyštěrbovali, aby trestal a kteréby viděl bludné, aby obrátil. Let. 126., Pal. Děj. IV. 1. 60. Bezhlavé jest a nedokonalé každé právo, v kterém se žádná vyštěrbujíciem pomsta neukládá. Vš. Jir. 289. Ti ale do- cela bloudí a vyštěrbují, kdo...; O nich obšírně klade Eusebius v historii, ač sám vyštěrbuje. Sš. II. 201., Sk. 243. (Hý). — kde. A ovšem tedy nevyštěrbí Bůh ani v zámluvách svých lidu israelskému čině- ných; Jakož Petr nevyštěrbal ve víře; Kdo ve víře nějak vyštěrbuje. Sš. I. 119., II. 25., II. 112. (Hý. ). — odkud. A ovšem z ni (spásy) vypadnouti možno jest, kdybys od víry v-bil. Sš. I. 166. Nechci, aby která (z obou mocí) vyštěrbovala z mezí svých. Pal. IV. 2. 397. — kam. Aby nevyštěrbo- vali ani na pravo ani na levo. Sš. II. 178. — čím, v čem. Pont. o stát. — co proti čemu: proti kompaktatům. Jel. Proti for- mám a chodu římského práva nevyštěrbu - jíce; Výkladové, kteří očividně proti všeliké mluvě vyštěrbují. Sš. Sk. 265., II. 198. (Hý. ).