Vytáčka
Vytáčka, y, f. = vytáčení, die Ausdre- hung. — V. = výmluva, vytáčení-se z čeho, der Winkelzug, Ausweg, die Ausflucht. Jg. Chytal se vytáček; S vytáčkami se vytasiti. Dch. Na deset vytáček pomýšlel a ona na jedenáctou odpověděla (když druh druha chce ošiditi, ale ten se nedá). U Žamb. Dbv. Baba po mnohých vytáčkách řekla, proč přišla. Němc. Rozmrzelý nekonečnými v-mi. Pal. Děj. V. 2. 115. — V. = špatnější čásť obilí, která po vyčištění zůstane, das hin- tere Getreide; též víno, které pod čepem v nádobě se nadržuje, stáčka, der Zapfen- wein. Us. — Jg.