Výti
Výti, vyji, vyj, vyl, vytí a vyní, heulen. Vz Bíti, Šrcl. 109. — abs. Vlk, pes vyje. Háj., V. Vlk hladovitý jsa, vyje. Kom. Vyje jako vlk. Us. Šd. Vyje jako kulich. Slez. Šd. Každý jinak vyje. Kom. — s kým. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Prov. Nemoha jinak vyje tedy s vlky. Stnk. 283* — proč: trápením. Br. — kdy. Neb jim vůkol chvíli všelikou vyjí psi a mioukají kočky. Koll. I. 306. — na koho. Vlk na ovce rád vždy vyje. Alx. (Anth. Jir. I. 32. ). — jak. Žije vlk po vůli, ale vyje přes vůli. Hkš. Vichr dul a země v třesu vyla! Koll. I. 139.