1. Výtka
1. Výtka, y, f. = vytknutí a to, čím se co vytýká, znamení, das Zeichen, Signal, die Signalstange. Jg., Nz. V horách zastr- kují do sněhu výtky, aby pocestní s cesty nezbloudili (slámu, ratolesti, proutí atd. ). Us. — V. = trať, die Trace. Čsk. — V. = vytknutí, vyznamenání desátku, die Konsi- gnation der Zehendgebühr. Us. — V. = ne- dostatek, vada v účtech, der Mangel, die Bemängelung. V-ky vydati, vyhledati, vy- šetřiti, podati, učiniti; od výtek upustiti; náhrady z výtek. Šp. Vysvětlení výtek. Nz. Výtky v účtech činiti, eine Rechnung bemängeln; výtky na výtky, Superanmer- kungen, Supermängel. J. tr., Nz. Odpověď na výtky, die Mängelerläuterung; výtky účetné, Rechnungsbemängelung; Druhé v-ky či výtky z odpovědi na výtky, Supermän- gel. Šp. — V. = vytýkání, výčitka, der Vorwurf, die Rüge, Ausstellung. V. Trpěti v-ky vlastního svědomí. Krok. V-ky někomu pro něco činiti. Šp. Že páni Moravané stavy král. českého velice stíhají a jim výtku v tom, což poněkud na ně náleží, činí. Skl. 145. Někomu něco výtkou pokládati, einem etwas tadelnd vorhalten. Dch. Zprosta a stroho v-ky své jim (Galatům) vůči klade; A chováním svojím Pavlovi námětek dal k té, o niž tu běží, výtce či domluvě; Petr se nebál u samého soudu... výtkami těmi proti židům obrátiti se; Konečně naň smí- tali výtku, že...; Výtky sobě činěné nejen od sebe odvozoval, nýbrž tytýž na protiv- níky svoje umítal; On jim plnou měrou vrací výtku tu. Sš. II. 9., 23., 47., 75., 88., 89. (Hý. ). — V. = vytčení, zaostření, die Hervorhebung. Nz. Dokládá pro silnější výtku své ujištěnosti. Sš. I. 135. — Po výtce, výtkou = zvláště, vorzugsweise, xar' tšo/ýv. Nz. Hrad v nejstarších právních pa- mátkách po výtce znamená Prahu. Pal. A těm po výtce mělo se nauky té dostati. Sš.