Vytnouti
Vytnouti, tnu, tni, ul, ut, utí, vytíti, tni, ťal, ťat, tětí; vytínati, vytínávati = vyseknouti, gänzlich aushauen. — co: štufu. Vys. V. oko. NB. Tč. 251. Ponajprv zaťali, ivoro vyťali, po druhé zaťali, samu krev vyťali. Sš. P. 144. Jej vytíná a spaluje. BR. II. 13. b. Přišlo poludnie a král vyťal nádhernú hostinu. Dbš. Sl. pov. I. 272. — co, se odkud, jak: strom z kořen, z kořene, Ros., se z dluhův. V. Meč vytne z těla ducha. Kká. Td. 350. — co komu: pohlavek, po- liček, facku, faňoru (dáti), ein Kopfstück, eine Ohrfeige geben, versetzen. V. Tolik ho bil, že mu vytnul krev, vytnul mu oko. Us. Zatočil se a zasmál se, vyťal facku té pa- nence; Nechtěla mu rejdovat, on jí vyťal facku. Sš. P. 114., Čes. mor. ps. 222. Vůz překotili a samýmu oko vyťali. NB. Tč. 251. Oko mu vyťali. Tč. 13. — kde. A než ten rok přišel, spolusúsedu našemu před jeho domem oko vyťali. NB. Tč. 251. Rozkáza podlé oltáře svému rovu dól vytieti. Výb. II. 2., Ap. Š. 26.