2. Výton, u
2. Výton, u, výtoň, i, f. = místo, kde se dříví vyplavuje nebo naplavuje, náplavka, die Holzschwemme, der Umschlagplatz, Auf- schwemmungsplatz. Ros., Zlob., Ros. Z tbnu. Gb. Hl. 141. — V. = plat, který se na vý- toni dává, die Wassermauth. Aby jedniem sjezdem byl rok složen o výton. Arch. I. 387. Stav panský nemá býti povinen žád- nými cly, mýty a výtony. V. Odpověděli Táborští Pražanům pro výton, na který měli zápis od císaře. Gl. 374. Při vtoku Botiče do Vltavy měla kapitula Vyšehrad- ská výton čili úton ze dříví tudy plave- ného, od čehož pochází posavadní název místa. Tk. II. 240. Ferdinand I. vykázal r. 1558. klášteru ročních 20 kop z výtoně či vodního cla na Vltavě. Ekert. Posv. místa Prahy I. 427. — V. = přístav, der Hafen. D. V. Die Docke, grosser gemauerter Wasser- behälter, darin Schiffe auszubessern. Nz. — V. = místo, kde se třísky kladou, die Spän- lage.