Výtopek
Výtopek, pku, m. = vytopení i čím se vytápí, das Ausheitzen; Holz atd. — V. = kárání, trest, bití, der Rüffer, Rüppler, Putzer, Reisser. Jg., Dch. V. dáti, dostati. Vz Domluva. Č., Šd. Dal mu notný v. (vy- vadil se s ním). Lb. Chtěl v-ku se vyhnouti. Osv. 1880. Přál mu řádného v-pku. Kos. 01. I. 134., 187.