Vytrčiti
Vytrčiti, il, en, ení, vytrčovati = vystr- čiti, ausstecken, hervorrecken. — co. Tam má sova hniezdo. A šelma nechce hlavu vy- trčiť, co bych na ňu strelil. Dbš. Sl. pov. I. 93. Drak vytrčil tri druhé hlavy, z ktorých strašne plameň šibal. Dbš. Sl. pov. I. 5. — co kam. V tom buchlo, až celá hora ozvala sa a liška vytrčila kopitá do neba. Dbš. Sl. pov. VI. 79., Mt. Sl. I. 90. Slimák, slimák, vytrč rožky na parožky, ak nevytrčíš von, spálime ti dom. Mt. S. I. 159., Dbš. Obyč. 135. — co na koho: zadnici. Us. Šd. — se. Chiba ti raz počujem, ako kebi volačno za- šuštálo. Vitrčim sa ponad kladu a... Na Slov. v Hronecku. Šd. — co čím. Č.