Vytrhnouti
Vytrhnouti, ul, ut, utí; (zastr. vytrhu, žeš), trhl, tržen, ení; vytrhati, vytrhovati, vytrhávati, vytrhovávati = vyvrci, vytáh- nouti, aus-, herausreissen, aus-, herausrau- fen; vyznačiti, aus den anderen herausneh- men, auszeichnen; vybrati se, vyjíti, vytáh- nouti, ausziehen, ausrücken, ausmarschiren, ausfallen, wohin einfallen; se = tržením se odloučiti, sich herausreissen, reissen; vyjíti, sich herausreissen, den Ort verlassen. Jg. — abs. Vojsko již vytrhlo. Us. Dch. Vozka zapadl až po nápravy a nemohl vytrhnouti. Us. Džl. — co, koho: kořen, Jel., zub. Ros., trávu, vlasy, nahý meč. V., NB. Tč. 243., Výb. II. 44., strom. Kom., niti. D. Od- pusťte, že vás vytrhuji. Us. Bůh vytrhne tě. Ž. wit. 51. 7. Nevytrhuj mne! Us. Dch. Nasela sem si ešče třetí (záhon), vytrhaly ho vaše děti. Sš. P. 224. Mají konopi po- skonných i hlavatých 15 záhonův vytrhati; Ktožby nuož svój neb meč obnažil neb vy- trhl. Arch. V. 555, 206. — jak kudy. Jestližeby kteří ze své vuole dřieve toho sněmu kterým krajem této země chtěli se vytrhnúti. Arch. II. 285. — co jak: s ko- řenem. V. Vlasy i s pltí (pletí) v. Kat. 2371. V. něco z kořen. BO., Hus II. 61. Protož tvůj (meč) a ten tvým snad ponuknutím, ač ne tvú rukú, totiž vytržen z nožnic má býti. Hus I. 177. — (co, koho, se komu) odkud. V. meč z pošvy, někoho z nebez- pečenství (života, Sych. ), ze služebnosti, z mysli, V., z práce, ze sna (náhle probu- diti, vyrušiti, toto lépe), Us., z něčí moci. Us. V. se někomu z rukou; někomu slovo z úst. Us. Huse brk z křídla v. Vytrhl mu trn z nohy (= zbavil ho veliké starosti). D. Dvéře z kování v. Osv. I. 82. Vrah nám sladké matky zvuky z ňadier chce v. Kyt. 1876. 29. V. se z hoře svého. Osv. I. 179. Vytrhl mu trn z nohy a vstrčil do své (uvalil na sebe cizí starosť). D. Někoho z poklidu mysli v. (vyrušiti); V. se ze svo- lení mistrů; V. se z dumání. Us. Dch. V. říši z rozervanosti a slabosti, se z podruží, z poddanství, někoho z bídy, ze závislosti. Šb. S. II. 123., 130., 139., 255. (Pdl. ). Veru niet človeka na svete, čo by ho z tej ne- moci vytrhol. Dbš. Sl. pov. I. 380. V. (vy- rušiti) se ze ctení. Vlč. Schytralý sa ten menuje, kdo sa múdre z nebezpečenství ven vytrhuje. Na Slov. Tč. Vytrhše z ležení, položili se o sobě polem za dvě míle již- něji; Soběslav trůnu zbavený vytrhl z hradu svého Skály. Ddk. II. 224., IV. 27. (Tč. ). Pohany z modlářství v. Ib. III. 98. A Bůh vytrhnul jej ze všech ouzkostí. Sš. Sk. 77. Aspoň hrstku rodné země chci z těch jícnů vytrhnouť! Srdce v. ze všech svazků lásky rodinné. Čch. L. k. 51., Mch. 50. Jiné obce o to se zastaňte a vytrhla-liby se která obec z úmluv těchto, buď od jiných na- pravena; Nad jiné zběhlým jsa ve všech těch věcech, neměl by vytrhovati se z nich; Všem svým zapověděl co nejpřísněji vy- trhovati se z řad a vrážeti do obydlí pro kořisti; Z ležení toho vojsko vytrhlo se do 400 branných na picování; Kněží pak všichni aby pod ně slušeli a jich poslušni byli a jestližeby který z toho se vytrhl, aby žád- nému to trpíno nebylo. Pal. Děj. III. 3. 176., 3. 243., IV. 2. 557., V. 1. 159., 1. 167. (Šd. ). Mathiáš z království čes. vytrhl. Dač. I. 221. Ze soužení v. Kom. Kteřížby z poslu- šenství mistróv našich vytrhli; Jestližeby se kto vytrhl z těch obú stranú a z jich jednoty. Arch. I. 205., II. 252. Poněvadž sou se vytrhli ze všech stavů, čeho se k nim páni stavové nápotom nadáti mají? Žer. 324. Jakmile se poměry společenské z dávné své jednoduchosti jmou vytrhovati. Jir. Anth. I. 3. vyd. VI. Bůh, kterýž umí rady nepřátel rušiti, své pak z nebezpe- čenství vytrhnouti. BR. II. 10. a. Pán Bóh váš mezi vámi jest, za vás proti protiv- níkóm vašim bude bojovati, aby vytrhl vás z hynutie; Z jeho ruky nemóž nižádný co vytrhnuti. Hus I. 180., 227. V. z města. Žžk. 9. Jak ju gdes byl vytrhl z lesa. Alx. B. v. 169. (HP. 76. ). I z druhého sudu čep vytrhl. Jir. Ves. čt. 390. Z huby mu to vy- trhl. Ros. V. z města, z ležení. Zlob. Vo- i jáci z řádu, z šiku vytrhují. Zlob. Z my- šlének se v. Us. Vytrhlo se mu slovíčko z úst. Reš. — kam. Nepřítel vytrhl do pole. Ros., Ml. Vojska vytrhla na pole. Troj. Vytrhl z bláta na sucho (vyšel z ne- bezpečenství). Prov. V. Nepřítel vytrhuje až k městu. D. V. proti nepříteli. Br. A města na pole vytrhla. Arch. II. 149. Ale i Moravané sami vytrhli do země české a dobyvše zde hradu vrátili se s bohatou kořistí nazpět. Tu hle vytrhnul již Petr uherský do krajiště východního pouštěje plen. Ddk. II. 85., 131. (Tč. ). Aniž nač ji- ného čekají, než abychom vojensky vytrhli do pole. Pal. Děj. IV. 1. 240. Vytrhnut si do pole, už se nerozmýšlej. Hkš. Pražané vytrhli do pole proti Koldovi. Pal. Děj. IV. 1. 58. Císař Karel vytrhl valně proti Turkům. Dač. I. 133. A také bránie meči tomu, aby proti hřiechu nebyl vytržen. Hus I. 179. — se v čem jak. Vytrhnul se v tom proti právu (proti právu to předsevzal). Ros. — co komu: zub, jazyk, Ros.; v. někomu brky (zkrotiti ho). D. Papež Miku- láš II., vytrhnuv volbu nejvyšší hlavy kře- sťanství rukoum světským a nižšího ducho- venstva vznesl právo její na sbor kardina- lův. Ddk. II. 210. V. někomu oči. Šb. Kto ny vrahóm vytrže? Rkk. 35. — se. Šev se vytrhl. Plk. Tím by se vytrh' jako žid na prašivině (málo by si pomohl). U Něm. Br. Hvlk. Tu se drobet vytrhl Erasmus a mluví o osobě své. Jel. Enc. m. 48. — se komu n. od koho. Ros., Dch. — co komu, se kde. Rohoži komu pod nohama v. (tvrdý člověk). Č. Že potom ten čechel, když se byl u obojka vytrhl, Sedlákova opravovala. NB. Tč. 9. Čep u sudu vytrhl. Jir. Ves. čt. 390. Vz V. co na koho. — jak kam s kým. V. s celou mocí do pole, s vojskem. Ml. Pan Jetřich i s svým lant- fridem vytrhl polem. Let. 157. Vytrhnul s velikou prudkostí do krajiště míšeňského; Břetislav s vojskem sotva do země vytrh- nuv jal se ihned kraje pustošiti. Ddk. II. 276., 352. (Tč. ). — kam kdy. Roku 1028. vytrhnul s četnými vojsky do sousedních končin; Neočekávaje jiných vytrhnul již v únoru r. 1042. do pole. Jindřich v-hnul s ním v září nepřátelský do Uher; Odtud za příhodnou příležitosti v. mohl až k samé Odře; Dne 11/1 vytrhli odtamtud a to nej- prve k Piačenze. Ddk. II. 95., 145., 206., 353., III. 265. (Tč. ). Chtěl v. o svátcích svatodušních. Ib. II. 226. A Jindřich, syn muoj, tuto středu bohdá odsavad v. má. Arch. III. 380. — co na koho. Pakliby kto meč neb jinú braň na koho vytrhl a pozdvihl. Arch. I. 213. Meč na někoho v. Hus I. 402. Nóž na mě vytrhl přede pány. Půh. II. 157. Meč pravdy na zlé v. Chč. 450. — kdy kudy. Boleslav týmž časem branami polskými do země vytrhnul. Ddk. II. 417. — proč. Duchovní toliko meč, jenž jest slovo božie, v zabitie života starého vytrhuj. Hus I. 173. V. někomu na pomoc. Let. 122. A chystají se jim ku pomoci na pole vytrhnouti. Pal. Děj. IV. 1. 57. — koho v čem: v díle, v práci (stören). Dch. Pakli by který z nich aneb kdo jiný kte- rékoli strany v čem se vytrhl, takový má býti trestán podlé velikosti viny. Pal. Děj. III. 3. 234. — co o čem, zač. Jest i du- chovní i tělestný meč: onen kněžóv a ten rytieřóv; onen o cierkvi a tento za cierkev má vytržen býti, ale k ponuknutie kněž- skému. Hus I. 177. — (se) nad koho. Který by nad jiné v. se opovážil. Skl. II. 109. Zákonníci sluli sú ti, kteříž nad obce vytrhše sě zvláštním obyčejem i rúcho sú měli zvláštnie i obyčeje jiné. Hus II. 282.