Výtržek
Výtržek, žku, m. = co z celku vytrženo ku př. částka z velikého pojednání, der Ausriss. Dch., Šd. — V. = výtržnosť, die Ausschweifung, Gewaltthätigkeit, der Auf- lauf, Excess. V. učiniti. Knst. Pakliby kdo v. v zemi učinil a jakou bouřku, aby ta- kový česť, hrdlo i statek ztratil. Zř. F. I. B. VI. Neřádný v. Žžk. 9. Přikazujíce, aby všech v-ků nechajíce stáli v kompaktatech; Kdo koli dopustí se v tom v-ku aneb stran- nosti, ztratí česť. Pal. Děj. IV. 2. 304., V. I. 395. (Šd. ). Aby ti výtržkové, což se dějí v království, ostaveni byli. Arch. IV. 471.