Výtržnosť
Výtržnosť, i, f. = vytržení se z obyčej- nosti, z pořádku, ze slušnosti, z práva, die Ausschreitung, Ausschweifung, Zügellosig- keit, der Excess. Jg., Dch. Nestydatým šep- táním učinili v. v chrámu Páně. Sych. V. v něčem učiniti. J. tr. Povážlivá v.; Odbo- čiti až k v-stem. Us. Dch. Staly se v-sti. Kká. Td. 323. Odevzdal Spytihněva za pří- činou hrubých v-stí švakrovi svému pod přísný dohled. Ddk. III. 172. Vz Právo. — V. = sažení na jiného n. na statek jeho, moc, násilí, der Frevel, die Gewaltthätigkeit, Handanlegung, Eigenmächtigkeit. Jakož jsem ho obeslal do soudu viniti jej chtěje z v-sti. Faukn. 80. Co se v-sti dotýče, nalézá se vůbec za právo, aby tito artikulové za v. byli. Item. Najprve kdožby na čí grunty zbrojně přišel neb přijel a na těch gruntech jakou škodu učinil. Zř. F. I. Q. XIV. V. pro řeči nemá činěna býti; V-sti pokuta; V-sti kdoby se dopustil; O v-sti strany nesmluví- li se; Při v-sti je-li více osob; Skrze v. umře-li kdo; Za v. co se u práva pokládá? Vz Kol. Jir. N. L., XXV., S. XL, XII., XV., XIII., N. XVIII. V-sti se dopustiti, V., proti někomu. Žer. Za v. se pokládá: kdo by na gruntech cizích škodu činil, na koho zbraně dobyl, jej bil, zranil, s koně strhl, posla sbil, listy mu odjal atd. Pr. měst. O v-stech vz Gl. 375., Zř. zem. Jir. Q. 14., 20. — V. = vytržení z mysli. Vz Vytržení. Mus. — V. = opovážlivosť, die Kühnheit, Keckheit, Ver- gessenheit. Ros. — Vz Rb. 274.