Vyvábiti
Vyvábiti, vab, vábě (íc), il, en, ení; vy- vabovati, vyvábívati = vábením dostati, vy- louditi, aus-, herauslocken. — koho. V. nemůže mne žádná nástraha. Kom. — co komu: slze. Cyr. — co odkud. Najprv len pekne ho vítaly, všakovsky vábili, aby čo len slova z neho vyvábily. Dbš. Sl. pov. IV. 69. Z něčeho mluno. Chym. Spíše by z tebe jiskry vyrazil, nežliby z tebe smích vyvábil. Prov. — co na kom: krejcar. Us. — koho čím odkud: sliby z domu. Us. — kam: v nebezpečenství. Ler. Keď Turci dráždili našich a vyvábovali k zá- pasu. Sl. let. II. 115. (Šd. ).