1. Vyvaditi
1. Vyvaditi, ii, zen, ení; vyvazovati, vy- važovati (Bdž. 148. ) = vysvoboditi, vyplatiti, ab-, aus-, einlösen; vymotati, herausmachen, loswinden; vyniknouti, entkommen, sich los- machen, sich herauswinden. — ab. Nevědí kudy vyvaditi (vyniknouti, ven z něčeho se dostati). V. — co, koho: svou víru, přípověď, slib (= splniti), dluh (zaplatiti), V., pečeti rukojmí (což se stávalo tím, že pečeť rukojmě toho, jenž se vyvaditi chtěl, vyříznuta byla z dlužního úpisu, das Siegel des Bürgen vom Schuldbriefe auslösen. Gl. 375. ), závadu (zapraviti), Vš., statek (od dluhův osvoboditi), Ros., rukojmě v času určitém (platiti, splniti, co rukojemstvím slíbeno). Pr. měst. Dokudžby oň stál a v. jej chtěl. Vl. zř. 480., 396. --399. Komužby koli nápadem po kom statek přišel, že jest povinen všecky závady toho, po komž mu statek přišel, i dluhy jeho vyvazovati, do- kudž toho statku stačí. Zř. F. I. E. XVIII. V. dlužní list, einen Schuldbrief aus-, ein- lösen, pozemnosť, einen Grund entlasten, nemovitosť, eine Realität von Lasten de- puriren, J. tr., zboží, eine beanständete Waare frei machen, Šp., něčí závady, Mus. 1880. 106., říšskou zástavu. Ddk. VI. 126. Nemějtež péče žádné, chciť vás v. NB. Tč. 28. V. dobré lidi; Odbývej za sirotky dluhy a vyvazuj jich věci. Arch. I. 235., V 467. (Šd. ). Ktož za koho v rukojemství státi ne- chtěl, že má jeho v. (tenetur eum liberare). Vl. zř. 396. Něčí věci v. Ib. 460. Vězně v. Let. 48. Slíbili mě v., kdež jsem za ně stál. Půh. I. 376. Služebníka jatého v. ZV. Své mistry v-dil. GR. Jestliže co ženu prodá nebo zapíše v svém vdovství, to jest povinna v. Vš. Jir. 228. Vz Státi za koho. — co, koho čím (od koho zač). Rukojmě od žida penězi hotovými v. nemohli. Us. pr. kut. A vyvadil vězně své penězi hoto- vými. Pal. Děj. III. 2. 303. Tehdy povino- vat jest Jan ty peníze rukojmiem dáti, aby se oni jimi v-li; Že by takových peněz k placení neměli a toho žádný neodpírá, že mohú se erby a základem za jistinu vy- vaditi; A rukojmě také v tom dále státi nechtie žádajíc těmi penězi vyvazeni býti z rukojemstvie; Jmáme-li těmi penězi vy- vazeni býti, poněvadž předkem základ náš jest? NB. Tč. 144., 212., 217., 226. Tu byli zjímáni pan Záviš Černý, p. Hynek Červeno- horský. Těmi vyvadili své vězně. Let. 48. V-dil z židóv listy židovské svými penězi; Ty listy židovské musela od něho v. svým věnem. Půh. I. 189., II. 65. (Tč). — koho odkud; z dluhů, Půh. a nál., z rukojem- stvi, Žer., ze základu. Br. Pan Smil pohání pana z Pernšteina, že ho z rukojemstvie v. nechce. Žer. Slibuji, že týž pán J. z toho rukojemstvi vyvazen býti má beze vší své škody. Tov. 151. Aby každý z svého vě- zení vyvazen býti mohl. Zř. F. I. U. XI. Že vás z takového rukojemství pořádně vyvaditi chci... Faukn. 48. — Brikc., Jel. V. se ze svazkův = vymotati se. Br. Vy- vazovati se ze slibu. Kos. Ol. I. 124. Leč Galaty z léček, pastí a osidel jim stroje- ných v. Sš. II. 4. V. se z poslušenství. Šf. Z toho rukojemstvie řádné je v-dil; A jakož praví, žebych peníze bral a se vy- vazoval z vězenie, k tomu se já neznám; Cábala toho rukojmie nevyvadil z těch pěti hřiven. NB. Tč. 28, 66., 128. Póvod miesto- komorníku s komorníkem má ztravu plnú i obrok koňóm dáti, je potřebami všemi opatřiti a z hospod je v. Vš., Jir. 206. Aby je při tom drželi a zachovávali, jim v tom nepřekáželi, ani jich z toho vyvazovali. List z r. 1495. (Tč. ). Z toho je nechce v.; Abych byl ze škody vyvazen; Tu mi nepomohl sě z židóv v.; Mě od p. Peška z dluhu v. Půh. I. 127., 131., 184., II. 581. (Tč). V. někoho z roboty, ze všeho zlého, z rukú nepřátel. BO. — co se komu. Ten statek jest při páních, by byl při mně, jměl bych se jim v. NB. Tč. 282. Mě zastavil v rukojemství v židech a tu mi mé pečeti v. nechce. Půh. I. 173. — co od koho. My listy naše od nich vyvadili. List z r. 1467. (Tč. ). Ten sem list od kláštera vyvadil. Půh. II. 253. — odkud jak. Ktož provede starší základ, ten předkem buď připuštěn z toho se v. vedlé práva. NB. Tč. 226. Má pečeť bez škody v.; Měl mě z toho v. bez mé škody; Slíbil jemu dobrú svú věrú, že jej chce v. beze vší jeho škody; Mě slíbil v. od židóv bez mé škody. Půh. I. 159., 196., II. 47., 205. (Tč. ). — co kde. Vyvadí-li zastavené statky královské v zemi. Pal. Děj. IV. 1. 31. V. něco na úřadě, před soudem atd. 2. Vyvaditi, il, děn, ění a zen, ení = vádou vymoci, ab-, aus-, erzanken; vyláti, aaszanken. — koho = vyláti. Us. Mus. Budeš vyvaděna od svého milého, že si nenažala ovsa zeleného. Sš. P. 293. — co na kom. Us. Tč. — se s kým. Us. Jg., Tč. — se na koho. Ale boháč, akoby mu ani brat nebol, ešte sa hodne na neho vyvadil; Gazdina ho školila, vyvadila sa naňho a potom ho aj ubila. Dbš. Sl. pov. I. 136., III. 45., V. 3. (Šd. ).