Vyvaliti — co
Vyvaliti — co: vůz (převrhnouti, um- stürzen). Mor. Vck. — se. Húsata sa v-la = vylíhla. ZN. (Brt.). — se odkud. Řiedko se vyvalím (vyjdu) z svého bytu. Výb. I. 1168. V-lil se luňák z mraku. Č. Kn. š. 125. — co jak. Vyvaluje oči jako žába. Phl'd. VIII. 265. Vyvalí oči jako plánky. LObz. XVIII. 163. — co kde. Vyvalil za svými brejlemi oči. Vlč. — co za kým: oči. Vlč.