Vyvařovaný
Vyvařovaný; -án, a, o, ausgekocht. Vz Vyvařený. V. kosti, máslo. Vyvarovatelný, vermeidlich. Vyvarovati = vystříct, verhüten, vor- beugen, bewahren; se = vystříhati se. Aby se mohl každý vystřieci a v. Vl. zř. Úv. — co, koho od čeho. Tělo od neduhů v. Ryt. kř. V. někoho od čeho. Na Ostrav. Tč. Aby je (lidi) vyvaroval od zákonníkův. Sš. L. 188. — co, čemu. J. tr. Stalo se tak z úmyslu politického, aby vyvarováno bylo předkem všelikému opanování Polska z ci- ziny; Slušeloť se teď na Břetislava, v. na vždy takovým obmyslům; Kdožby byl sta- čil v. tomu, aby....; Možnosti takového spolku musilo býti vyvarováno. Ddk. II. 121., 177., 186., 223. (II. 179., 329., 411. — Tč. ). Aby zmatkóm vyvarováno bylo. Vš. Jir. 224. — se čeho: pekla, V., úrazu. Lom. Každej škody abysme sa vyvarovali. Dbš. Obyč. 54. V. se zlého. Dač. 4. A když sobě to tak zřídíš, tak se té nehody vyva- ruješ. Let. 197. Jediné abychme se zrad v-li. Arch. III. 63. — se čemu. V-val se ruce tvé. V. — se čeho jak. Dáme právo osaditi a cokoli jim najde, tého žádným způsobem se nevyvarují. Sl. let. I. 233. I chtějíce s boží pomocí tohoto zlého se v. Arch. V. 406. — čemu kdy. Ota při-
činil se v. mu před časem. Ddk. II. 227.
Jak tomu při rozsáhlejším mezi chudé roz-
dělování v. s tíží se dopřává. Sš. Sk. 68.
(Hý. ). — něco n. čemu. J. tr. V. se mu
(osudu) nemohou a zase před čím utíkají,
toho se jim nikoli v. nelze. Skl. I. 334.