Vyvésti
Vyvésti, deducere, Ž. kl. 5. 9., egredi, 43. 10., reducere, 17. 20., edere, 104. 30, erigere. 112. 7. — co. Co to vyvede (co z toho pojde)? Brt. D. 291. Čistý ton v. Zv. Já tě vyvedu (spravím ; povím, zač je toho loket)! Brnt. Svině v-dla šest pod- svinčat. Us. Fč. Vyváděti gazdu (hráti si na pána) Prss. Vyváděti pohádky (vypra- vovati). Mor. Brt. D. 291. —odkud (jak). Řízení boží umí i ze zlých příhod dobré následky vyvozovati. Koll. IV. 157. Chtějí se z toho v. Let. 221. Aby se z toho v-dl do čtyř neděl. Výb. II. 1342. V. koho z pekla, skrze apoštoly z bludu, z roz- broje, z sbožie. Št. Kn. š. 21., 11., 58., 85.— koho proti komu: svědky křivé. Pass. — co zač jak. Při nespravedlivou nemá ni- žádným způsobem za spravedlivou vyvo- zovati. Vyb. II. 1406.