Vývin
Vývin, u, m. = vyvinování, vyvinutí, die Entwickelung, Evolution. Nz. V., chybně m.: vývoj, kořen slovesa vyvinouti jest vi a z toho voj, jako z bi (bíti) boj, hni (hniti) hnůj, li (líti) loj. Os, Pk., Brs. 265. Vývin ústavního života spočívá na volebním řádu, lépe: vyvinutí, vývoj, prospěch ústavního zřízení zakládá se n. záleží na vol. řádu. Šb. Také: rozvoj. V. zeměkoule, živočišstva. Vz Schd. II. 89., 97. Vznik a vývin nemoci; V. původní (panenský), die Parthenogenesis. Nz. lk. Vývin práva. Us. Vývin v čelí, der Aufmarsch, Entwickelung in die Front (ve vojenství). S. N. XI. 287. Vývin zákono- dárství; Společenské poměry dospěly již k takovému vývinu; Historický vývin Slo- vanů vyznačuje se tím, že...; I polní ho- spodářství a řemesla dospěla kláštery k zdár- nějšímu vývinu. Ddk. IV. 235., 245., 251., 330. (Tč. ). Vyvínati, vz Vyviti. Vyviniti, il, ěn, ění, vyviňovati = omlu- viti. A jsú dlužni to činiti, nemóžeš jich v. Rkp. 1448., Sá. Kř. 189.