Vývin
Vývin m. vývoj. Pal. Děj. III. 1. 127. V. jest slovo dobré, utvořené z vin (a ne z ko- řene vi příponou nominální n?). Vystupovati by se mohlo proti němu jen tím zřetelem, že nemajíc odličného od staršího vývoj vý- znamu, jeví se někomu zbytečným a méně zvučným. Za to však jazyk závin již odlišil významem od závoj a proto se nezavrhuje. Vz Věst. 1901. 169.