1. Vyviti
1. Vyviti, viji, il, it, ití; vyvinouti, ul, ut, utí; vyvíjeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; vyvívati; vyvinovati (Let. 29. ) = rozvina vy- jmouti, vyplésti, heraus-, aus-, loswinden, loswickeln; vytočiti, vyndati, vytknouti, ver- renken, verdrehen, ausrenken, verstauchen; vitím vypotřebovati, ganz aus-, aufwinden; mávati, herumfuchteln, herumflackern, her- umschleudern; vykročiti, vom Wege abwei- chen; uchýliti se, ablenken, ausweichen; se = vyplésti se, vykroutiti se, vychýliti se, sich loswickeln, loswinden, sich herauswin- den, herausdrehen; vyvoditi, folgern; rozvi- nouti, entwickeln, entfalten. Jg. — co: úd (vytknouti), V., přízi (vitím zpotřebovati). Vyvíjeti činnosť šp. m.: činiti se, činným býti, činnosť jeviti. Brs. 265. V. vlasy, aus- flechten, Tč., provaz, ausdrallen, Čsk., vzo- rec mathematický, Stč. Zmp. 226., řadu, eine Reihe entwickeln, v matli. Nz. — co čím: lisem tlak. ZČ. I. 284. — (si) co od- kud (čím): nohu z kloubu, Ros., Let. Troj., skokem. D. V. niť s klubka. Us. V. s cesty (odchýliti se od ní). St. let., Leg. V. něco z něčeho, folgern, entwickeln. Vyvinete mu housle z ruky. Kos. Ol. 1. 167. Černojoký synek jako rozmarýnek, jakby ho maměnka vyvinula z plinek. Sš. P. 225. — si co kde: nohu v koleně, Ja., úd na nohách. Tkad. — na čem, čím kam = mávati. Šavlí vyvinul na povětří. Vyvíjí na koni (prohání koně). L. — (se) odkud. V. z mezí (vykročiti), V., se z centra, Kom., se ze smluv (uchýliti se). Mus. Vojsko od nepřá- tel v. Cyr. V. se od koho, sich loswinden. Ben. V. Slyše, ž' nechce vyvinouti od smrtci. Alx. B. M. 146. (HP. 84. ). Ze všeho se co úhoř vyvine. Č. A na tom sněmu aby ohle- dáno bylo, ktožby z těch smluv vyvinul, aby napravili. Arch. II. 253. (Šd. ). Z těchto církevních manů vyvinula se mladší šlechta. Ddk. VI. 12. Jako se z nemluvněte a dítěte vyvinuje pachole a v dalším vývoji jinoch. Sš. II. 116. Nejstarší soustava filosofická vy- vinuje z praduše vnitřní její silou všechny zjevy smyslné. Lpř. J. Děj. I. 23. V-nul se mezi nimi přátelský poměr. Osv. V oby- vatelstvu v-li se čtyři dědiční stavové. Lpř. Dj. I. 19. Jakým způsobem literatura během času se vyvíjela. Tf. H. 1. 5. Hned se z cesty vyvine (vyhne). Smil v. 1048. S dobré cesty sě vyvinul. Pass. 572. Aby od pravé snahy nevyvinovali; Židé vrstevníci Janovi na mnoze ode mravův a zbožnosti praotcův oněch vyvinuli a se vyšinuli. Sš. II. 178., L. 12. (Hý. ). — se kudy. Oštěp skrze ledví se vyvinul (prorazil). — (se) v čem (s kým). Uděl ti Bůh milosť svoji, od- pusť, v čem jsi vyvinul. Sš. Bs. 48. (Hý. ). V čemž když i nejvyšší kněz s svou rodi- nou vyvinul (chybil)... Br. Jestliže cítíš, žes se v něčem obzvláště vyvinul (vykro- čil, uchýlil se, chybil), to sobě k svému zahanbení připomínej. Kom. Jakoby v ně- čem byl vyvinul aneb vyštěrboval. Sš. I. 162. — Br. — co nač. Vyvila sem ho (roz- marýn) na věneček. Sš. P. 224. — se čeho (proč). Každý papež rád se vyvine toho místa pro ošklivosť jednoho skutku. Martim. V. se lidských hanebností. Kon. Odpieral a vždy se toho vyvinul. Arch. I. 288. Bu- deme-li této božie rady poslúchati, budeme se moci zahynutie vyvinúti. Hus III. 131. — (čemu, kde, se kdy) jak. Organ dle zá- konů přírodních sám se vyvinul. Mus. 1880. 424. Technika válečná teprve v časích no- vějších s hlubším důmyslem vyvíjeti se počala. Osv. I. 341. Čich dosti pozdě se vyvinuje ku přesnějšímu úkonu. Dk. P. 17. Zábavná prosa se v kronice trojanské vyvinula k vy- soké dokonalosti. Anth. Jir. I. 3. vyd. IX.
Pavel myšlénky své z kořene před zra-
koma čtenáňe vyvinuje; V následujících
verších apoštol srovnání to místněji vyvi-
nuje a sice trojím kladem: podobnosti, ne-
podobnosti a přesažitosti; Což místněji vy-
vinuje slovy. Sš. 1. 10., 64., II. 179. (Hý. ). Skrze takové lidí při zapisiech jich opa- trovánie mnohým bude omylóm moci vy- vinuto býti. Vš. Jir. 320. A kterak na veselé budeš vyvíjať (tancovati), když jsi chroma? Slez. Šd. Vyvine se co úhoř. Pk. Rovnice lze nejsnáze vyvíjeti pravidlem ře- tězovým. Šim. 94. V. se čelím, déployiren auf die T?te, v. se středem, d. auf die Mitte, v. se v proudech, d. in Kolonnen. Čsk. Zá- klady položiti k státní budově, z kteréž průběhem času vyvinulo se to, co podnes před sebou máme. Ddk. IV. 111 Poněvadž spása se s časem vyvíjí; Právě to hned spoštol místněji vyvinuje; Každý věk, každý stav, ano každá osoba dle své povahy se vyvinuje v Kristu; Ješto dlouhý věk časem se teprve vyvinuje; V listu tomto se útulná, tklivá a řekli bychom domácná mysl apo- štolova v celé milostnosti vyvinuje; An člověk snadno v. může; Leč při tom, co praví, že..., vyvinuje. Sš. I. 166., II. 38., 118., 138., 150., 168., Sk. 274. (Hý. ). Oči lehko snesou, když se nový řádně za darem dar vyvine; Vyviň třízubému klepetu Nep- tunu se ještě ke svobodě. Koll. 1. 19., 97. (Tč. ). Čemuž se každý móž vyvinúti. Vš. Jir. 285. Neb té chvíle nechtěli s cesty vyvinovati, když se na hory sbierali, aby lidem neuškodili. Let. 29. Páry sa v pusti- nách vyvinuly. Us. Tč. — odkud proč. Že pro bázeň z cesty pravdy nevyvinuje a že osoby nepřijímá. Hus II. 398.