Vyvolati
Vyvolati, vyvolávati = volati odkud na koho, auf-, ausrufen; voláním ohlásiti, aus- rufen; ven volati, aus-, herausrufen. — co, koho: hodiny, D., vojnu (ohlásiti), Nomencl., duchy, cenu (vyzvati), Us., koho (velebiti, chváliti). V. V. herce. Us. V. pohyb, ne- pořádek, něčí hněv (lépe: způsobiti). Pk., Tk. V. jména stanic. Us. Vlč. Ponocný vy- volával dvanáctou. Tyl. I. 91. V. rukojmě. Tov. Záveje ako múry. Brodí sa cez ne a vyvolává dievku, ale neozýva sa jej ani duša. Dbš. Sl. pov. II. 49. Hleděno buď k tomu, které zájmy společnosť vyvolaly, lépe: hleděno buď k tomu, z kterých pří- čin společnost zřízena jest n. který prospěch společnosť zřizujíc se na zřeteli měla. Šb. Nepřátelé vyvolali boj, lépe: dali příčinu, počátek k boji n. nepřátelé počali, začali, způsobili boj, byli příčinou boje. Bs. To vyvolalo hádku, lépe: způsobilo, bylo pří- činou hádky. — čeho, koho (gt., šp. m. akkus. ). V-lal ostatních, těch slov (šp. m.: ostatní, ta slova). Brt. 86. — na koho: na služebníka, aby přišel. Us. Hovězané na nás divně vyvolávali (pokřikovali). 1717. Pk. — co čím, kým. Dali to biřicem vy- volati. Ros. Skotáci rohem (trubou, Pt. ) vyvolávají dobytek (z chlevů). Kom. Něčí nespokojenosť něčím v. (lépe: způsobiti ap. ). — koho kde kdy. Kdyby takového ne- mohli chytiti, tehdy po měsíci má vyvolán býti v městech po krajích. Arch. II. 507. koho odkud: ze školy. — koho kam: na pole. Br. — nač: na souboj (vyzvati). Us. — koho k čemu: k pranici a bitvě. V. V. někoho k bitce. J. tr. — komu proč. Vyvolávali na slávu víťazovi. Dbš. Sl. pov. I. 301. — kdy. Obecenstvo spiso- vatele kusu po každém jednání hlučně vy- volávalo. Vlč. — kde. Už ho vyvolávají ve škole (už má choditi do školy). Mor. Šd. — co kde jak. Které (pře) před úřadem kdys vyvolával sám svým vlastním hlasem. Kká. Td. 41. — co komu. Došli na slova a vyvolali si (= vyčítali), co komu na srdci ležalo. Dbš. Obyč. 81.