VyvolatiVyvolati,
vyvolávati =
volati odkud na koho, auf-, ausrufen;
voláním ohlásiti, aus- rufen;
ven volati, aus-, herausrufen. —
co,
koho: hodiny, D., vojnu (ohlásiti), Nomencl., duchy, cenu (vyzvati), Us., koho (velebiti, chváliti). V. V. herce. Us. V. pohyb, ne- pořádek, něčí hněv
(lépe: způsobiti). Pk., Tk. V. jména stanic. Us. Vlč. Ponocný vy- volával dvanáctou. Tyl. I. 91. V. rukojmě. Tov. Záveje ako múry. Brodí sa cez ne a vyvolává dievku, ale neozýva sa jej ani duša. Dbš. Sl. pov. II. 49. Hleděno buď k tomu, které zájmy společnosť vyvolaly
, lépe: hleděno buď k tomu, z kterých pří- čin společnost zřízena jest n
. který prospěch společnosť zřizujíc se na zřeteli měla
. Šb
. Nepřátelé vyvolali boj,
lépe: dali příčinu, počátek k boji n. nepřátelé počali, začali, způsobili boj, byli příčinou boje
. Bs. To vyvolalo hádku,
lépe: způsobilo, bylo pří- činou hádky. —
čeho, koho (gt., šp. m
. akkus. ). V-lal ostatních
, těch slov
(šp. m.: ostatní
, ta slova). Brt. 86. —
na koho: na služebníka
, aby přišel. Us. Hovězané na nás divně vyvolávali (pokřikovali). 1717. Pk. —
co čím, kým. Dali to biřicem vy- volati. Ros. Skotáci rohem (trubou, Pt
. ) vyvolávají dobytek (z chlevů). Kom. Něčí nespokojenosť něčím v. (
lépe: způsobiti ap. ). —
koho kde kdy. Kdyby takového ne- mohli chytiti
, tehdy
po měsíci má vyvolán býti
v městech
po krajích. Arch. II. 507
. koho odkud: ze školy. —
koho kam: na pole
. Br. —
nač: na souboj (vyzvati). Us. —
koho k čemu: k pranici a bitvě. V. V. někoho k bitce. J. tr. —
komu proč. Vyvolávali
na slávu víťazovi. Dbš
. Sl. pov. I. 301. —
kdy. Obecenstvo spiso- vatele kusu
po každém jednání hlučně vy- volávalo. Vlč
. —
kde. Už ho vyvolávají
ve škole (už má choditi do školy). Mor. Šd.
—
co kde jak. Které (pře)
před úřadem kdys vyvolával sám svým vlastním hlasem. Kká. Td. 41. —
co komu. Došli na slova a vyvolali si (= vyčítali), co komu na srdci ležalo. Dbš. Obyč. 81
.