Vyvrhnouti
Vyvrhnouti, ul, ut, utí; vyvrci, vrhu, žeš... hou, vrz, vrha (ouc), vrhl, žen, ení; vyvrhati, vyvrhovati = vyhoditi, vymetati, aus-, hinaus-, herauswerfen; vytrhnouti, her- ausziehen, herausnehmen; vyloučiti, vyobco- vati, vyhnati, ausmustern, ausscheiden, aus- schliessen, verwerfen, verweisen, ausstossen; ustanoviti, aussetzen, bestimmen; se = vy- skočiti, ausbrechen, ausschlagen (auf der Haut); vypadnouti, anfallen. Us. — co. Vy- vrhla zem tělo. D. V. mezník, Har., kostku (1. hoditi, 2. vrci se v nebezpečenství, po- číti něco), V., zub (vytrhnouti), Baiz, zvěř, jelena (střeva vyndati), D., pokrm (dávením). V. Vyvrhnouti šance. Skl. II. 498. Vyvrh- nouti kobyly (vypřáhnouti). U Kuklen. Ktk. Vyvrhovati náspy (nahazovati). Nebť tu pět (krošóv) k němu provrhu, nebo dřevních osm vyvrhu (vyhraji). Hr. rk. 375. Dvoje ďábeství vyvrhl; Ďábelství slepé a němé vyvrhl; Chtěli jste nepřítele vyvrci. BR. II. 1., 52., 77. b. (Šd. ). Aby smilníka vyvrhli jako starý kvas; I vyvrhl jest Šalamún Abi- atra, aby nebyl knězem božím; Když vy- vrže všechna kniežata i vladařstvie i moci; Aby pohoršenie v-hl; V. hřiech; Vyvrci kúpi jest něco nelibé, ale však pro zacho- vánie života to vyvrženie jest volné. Hus I. 143., 181., 324., 443., 462., 258. (Tč. ). — co, koho odkud. Mrvu z cizího oka chtíti vyvrci a v svém břevna neviděti. V. A jestliže jeho z jednoty a ze zápisu vašeho vyvržete. Hl. I v-hl ot obličeje jich vlasti. Ž. wit. 77. 54. Hanbu od sebe v. Dvě kron. V-ti z vlasti, ze země, z města, z hrdla (chrkati), V., z ráje, Kom. Vyvrž z hlavy tvoju hlú- posť skrz pilné učení. Na Slov. Tč. V. ně- koho z úřadu. J. tr. Anebo nechtěl-liby toho učiniti, abyste jeho tehdy ze zápisu vašeho v-hli; A jestliže jeho z jednoty a ze zápisu vyvržete. Arch. II. 35. Vás z vinnice vyvrže. BR. II. 13. b. A ktož jim jinak věřie, z svaté obecné viery bude vyvržen. Pass. 10. Vstavše vyvrhú jej z města. ZN. Hrdosť z srdce v. Št N. 65. Mrtvého z obce vyvrci. Vyvrz najprve břevno z oka svého a tehdy pozřiž, aby v-hl mrvu z oka bratra svého; Aby vy- vržen byl z prostředka vás, jenž jest to učinil; Mají vyvrci prve z své žádosti břevno sva- tokupectvie; Vyvrz najprve břevno z oka svého t. zbuď najprve sám hřiechu veli- kého; Ať vyvrhú z měst každého malomoc- ného; Pokrytče! vyvrz prve břevno z oka tvého a pak přijda vyvržeš mrvu z oka bratra tvého. Hus I. 144., 244., 444., II. 204., 276., 341., III. 180. (Tč. ). —co komu (k če- mu). V. komu oči. Ctib., Tč. 6., GR., BO., Aesop, Konáč. V. komu plat (ustanoviti). Us. V-hli sobě příkop hluboký a zasadili proti ní kusy své. Skl. II. 501. Velel vladař vězně vyvrci psům k snědku. Sych. — co, se kam: na soka. Dal. Se na koho = vy- padnouti. Troj. Vlny ho na ostrov vy- vrhly. Us. Z dědičných v porobné jařmo bohové mne komnat vyvrhli. Msn. Or. 74. I měl v-žen býti v psotu a biedu. Anth. Jir. I. 166. Vyvržte jej ven do tmy. BR. II. 115. a. Ale synové králevstvie budú vy- vrženi v temnosti zevnitřnie. Hus II. 243. — se komu kde. Ať káže v rybníce strúhu vyvrci až k nové trúbě. Arch. IV. 213. Pryskýř se mu na noze vyvrhl. Us. Nežit na hřbetě se mu v-hl. V. Hlíza se v zemi ně- mecké vyvrhla. Us. — se čeho. Panského ustanovení a nálezu se v., sich entschlagen, sich hinwegsetzen. Ps. o záští. — koho čím kam. Býk ho rohy do povětří v-hl. Us. — kdy. Po smrti pryskýř se mu v-hl. Dač. I. 38. — koho, co komu proč. Ale synové pokolenie Kristova, to věz židé, pro nevděčnosť budú v-ženi v temnosti zevni- třní, t. j. v vzbavenie nebeského světla v pekle. Hus II. 47. Někomu oči z něčího rozkazu v-ti. Pont. o stát. — s infinit. V prvniem vezření to jemu se čísti v-hlo (událo). Jež. 14. stol. — se, také = zvr- hnouti se, ausarten. U Opavy. Klš.