Vyvstati
Vyvstati, vstanu, al, ání; vyvstávati = zhůru vstáti, aufstehen, sich in die Höhe richten; vystoupiti, z prostředku jiných vstáti, aufstehen, sich erheben; povstati, gegen Je- mand aufstehen, sich stellen; povstávati, dě- lati se, entstehen, aufsteigen; lekati, abste- hen (wie die Fische). Jg. — abs. Tedy vyvstal kněz a řekl jim. Br. Bude bouřka, vyvstávajíť boule. Sych. V-vají ryby (lekají, mrou). Jg. Vyvstává boule, die Beule tritt empor. Hněv lidu v-ne jak lvice. Čch. Vy- vstávají mraky. Us. — proti komu (jak). Mladí proti starším lidem s uctivostí v. mu- sili. V. V. proti komu = povstati. Lom. Ryby proti vodě v-ly. V. — odkud: z rady (odejiti), Ros., ze sedění, J. tr., ze stolic, Br., z lavic. Er. V. ze soudu, austreten aus der Gerichtssitzung. J. tr. Jen hlavičky kvítků z vody vyvstávají; V. z lože; Jak kachny trochu z vody v-nou, můžeš po nich střeliť. Us. Tč. Od stolu s někým vyvstati. Er. P. Ze břehů ven vyvstala (voda). Er. P. 181. Sedláci v-li pánům z vesnic. Skl. V. 219. V. z práce (vystoupiti). Art. řemesl. Hle, tu vyvstal z kruhu štíhlý hoch. Kká. K sl. j. 65. Z temna obrysy vrchů v-vají. Kod. — v co. Obilí v stébla vyvstává. Kom. — kde (proč). Pot na něm vyvstal. Šm. Vyvstává mi po těle pot ze strachu. Us. Tč. Mezi lidem sváda znova v-la. Arch. IV. 420. Nebezpečenství nad říší německou v-lo. Ddk. II. 68. — jak. Střecha domu nad skálu vyvstávala. Us. kde jak. To všechno, jakoby bylo před duchem mým v-lo u věr- ném obraze. Šbr. Zaj. kr. Vác. 752. — komu. V-ly mu ryby (lekly). Ros. Pot mu vyvstal na čele. Šm. — na koho kdy. Bořivoj vyvstává na Vladislava r. 1109. Ddk. II. 342.