Vyznati
Vyznati, znám, znej, znaje (íc), znal, án, ání; vyznávati = vyjeviti, říci, nezapříti, otevřeně říci, bekennen, gestehen, eingeste- hen, einbekennen, äussern, Geständniss ma- chen; uznati, anerkennen; upřímně udati, angeben; ctíti, se ctí uznati, mit Verehrung anerkennen, bekennen und verehren; dově- děti se, erkennen; se = vyznati, bekennen, gestehen, Geständniss ablegen. Jg. — abs. Jak všichni svědkové vyznávají. Ros. — co: pravdu, Kom., hříchy, Kram., víru, krádež, důchody. Us. An vyzná den ten, v němžto jej pohonil. Kn. rož. 23. Žádný ho nemohl v. (vyzkoumati, co v něm vězí). U Solnice. Olomouc a Morava vůbec vyznávaly zajisté touž barvu, co tehdejší správce a strana jeho. Ddk. II. 394. A ty věci vyznává všecka rada kunovská. NB. Tč. 7. Petr svou pře- dešlou práci daremnou vyznal. BR. II. 216. Tohoto zlodějství musejí lidé pravdu v. neb písma zapřieti; Vyznává Kristovo dósto- jenstvie, že jest pánem všeho světa; Buďme k milému Kristovi pokorni vyznávajíce svú nehodu; Hriešni vyznávají Boha, ale svými skutky zapierají; Žena pohanka i božstvie i člověcstvie Kristovo vyznává. Hus I. 213., II. 43., 48., 74., 97. — komu. Vyznal fa- rářovi boršovskému, že... Tč. 28. — co na koho komu (kde). Vyznám na sebe Bohu hříchy své. Br. On na ně vyznal. Háj. Na kohožkolivěk zločinec vyznal. Václ. VII. Jestližeby pak na kterém trápení který zlo- činec na kterého měštěnína vyznal něco zlého. Zř. J. I. VI. IV. Vyznal-liby co který zločinec na trápení na někoho z stavuov. Zř. zem. Jir. U. 28. Vyznal na jiné, že totéž činili. Dač. I. 140. Aby naň nic nevyznala. Čr. — co proti komu. Jg. Vyznávajícímu proti sobě může věřeno býti. Us. — co, koho zač. Ten užitek každý za veliký vyznal. Har. Za krále koho v. (uznati). Us. V. se za hříšníka. Ojíř. — co, koho, se čím. Tímto listem vyznávám, že... Us. Já vyznávám tiemto listem všem vuobec, kdež čten a slyšán bude. Dsky. Přítomností svou v Řezně sám ještě vyznával se býti stou- pencem královým. Ddk. II. 291. Jakožto sám svými ústy vyznal. Pal. Děj. V. 2. 418. Vyznáváme tiemto listem všem vůbec, jimž tento list čten nebo čtín, okázán bude, že... NB. Tč. 288. Vyznávámy tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že... List z r. 1449. Mus. 1880. 403., Tč. Ústy sú vyznávali, proč... List. z r. 1532. Mus. 1880. 499. Věřím srdcem a ústy vyznávám. Bart. 146. Tímto listem přede všemi vyznáváme. Arch. I. 32., 141. I s nebezpečenstvím života svého králem židovským jej vyznávali. BR. II. 9. Tehdá právo v. saměmi sobú nebo listem. Kn. rož. Aby každý tu vieru ústy směle před lidmi vyznal; Lež jest knězem se vy- znávati a protivné věci kněžskému řádu či- niti; Vyznávají ústy, že znají Boha, ale skutky, to věz zlými, zapierají. Hus I. 44., 182., III. 186. Každý vyznává jej Bohem; Ústy něco vyznávati. Chč. P. 23. a., Chč. 298. — co kde: před lidmi. Us. Proto vyzná- vati tebe budu mezi národy; Petr počal po- prvé před vrchnosti, před knížaty a velmoži veřejně vyznávati a zastávati víru v Krista a to hned z počátku beze vší bázně a bez pochlebování. Sš. I. 138., Sk. 47. Žádal, co by jemu skrze Janovu paměť u vědomie bylo, aby před námi vyznal; Oni jsú ty věci vyznali před věrným právem; Tyto dvě ženě vyznaly před dvěma mužoma. NB. Tč. 4., 27., 240. V-li přede mnou. Tč. 20. A to, což v tomto listu píši, téžbych chtěl ústně vyznati před každým člověkem, kdežby toho potřebie bylo. Arch. I. 164. Co ti mezi nimi vyznají, to tak ostaň; Nechce jich připra- viti, aby tu věc mezi námi vyznali a tím mi se to dlí. Půh. II. 446.; 582. (Tč. ). Tak každý kněz, když jest v hřieše smrtedlném a řieká ta slova, tehdy na sobě sám vy- znává kletbu boží a sám se klne. Hus II. 201. Kdož mne vyzná před lidmi, toho já vyznám před Bohem. Hus III. 156. V němž (dopise) upřímně vyznává se ze své lásky. Šml. I. 46. — se čeho. V. se svých hříchův. Br., V. Když se těch nešlechetností vyznal. Háj. Ludmila se hříchuov pánu Bohu vy- znala; V. se svých hříchuov srdcem skrú- šeným. Háj. 65., 73. — co z koho = dově- děti se. Us. — se na koho. Ros. — se. Že viněný druhdy odpírá toho, druhdy se vy- znává. CJB. 399. — se kde, sich wo aus- kennen, jest german. m.: poznati se kde. Cf. Člověk se tam již ani nepozná. Brs. 265. Já se v cestě nevyznám. Us. —se z čeho: Ze svých hříchův. Ros., z nějakého skutku. Sych. — D. Abych se moh vyznač z hříchu smrtelného. Sš. P. 12. — se komu. Kom. — o čem. Neopatrně vyznal se o účelu poselství svého. Ddk. II. 234. O rybníce já vyznávají (= vyznávám). Arch. II. 316. Svědkové o škodách mají vyznati. Ps. — se v čem. Také na Slov. On se v té věci nevyzná. Us. Všk. V německém i latinském jazyku nad to dobře se vyznával; Kunrat sám také vyznával se v něm čině. Ddk. II. 235., 204. (Tč. ). — Tato vazba ve významu slovesa:, rozuměti čemu, etwas kennen, ver- stehen, ein Kenner sein' není s dostatek do- ložena a proto se nahrazuje takto: znáti se v čem, Vst., znalým býti čeho, zběhlým n. zkušeným býti v něčem, Jv., něco uměti, něčemu rozuměti, něco dovésti. Brs. 265., Brt. S. 3. v. 170. Ale doložena jest ve vý- znamu = v. se z čeho. Kněz móž toho tá- zati, v čemž se má v. ten, jenž se zpoviedá. Št. N. 337. Vele sě jim v tom (= z toho) v., čím sú tej panny nesnadně chovali. Kat. 2603. — co jak. Vyznej chybu tvú dověrně, mineš žerty nepříjemné. Na Mor. Tč. V-vali hlasné svoje hříchy. Vrch. V-vati víru slovy i skutky. Us. Vyznávati víru svou volně; Upřímně v-váme, že... Mus. 1880. 456., 474. (Pdl. ), Ústy vyznávati, že Bůh jest MH. 3. Pravdu bez obalu v. Vlč. Vyznám sa uprimne, že sa v tej veci nevyznám. Mt. S. I. 112. U oltáře stojí, pěkně se vyznává a svému milému ručenku podává. Sš. P. 480. Kteříž jednomyslně před námi vyznali pra- více, že... NB. Tč. 197. V-val Bohu v pravé víře. Sl. V. se čeho srdcem skrúšeným. Háj. 73. Přede všemi námi pod zpovědí vyznal. Let. 506. Vyznal pod svým kněžstvím; A to bych chtěl ústně vyznati; Když svědčí po- hon aneb co ke dskám vyznává; Ti všichni v jedno v-li, že jest ten krám kúpen a za- placen; Vyznal jest pod přísahú, že jest va- šeho súseda propustil. Arch. I. 162., 421., II. 485., IV. 349., 368. (Šd. ). Boha před lidmi do smrti v.; Ne těch povolal, kteří vyzná- vají ústy, že Boha znají, skutkem pak ho zapierají, ale kteří slovem i skutky vyzná- vají. Hus I. 1., III. 305. — se do čeho. Oni mají šaty nové, ale do těch se nevy- znáte, co to na nich je. U Dobruš. Vk. — proč. To jsú oni před námi vyznali k žá- dosti stran. NB. Tč., 181. — kdy. V. svou vinu na zpovědi. Št. N. 334. Běsové ho (Krista) za zemské jeho pouti vyznávali. Sš. II. 167. Vyznal na druhém mučení. Tč. 49. — s inft. Vyznají se znáti Boha, ale skutky odpierají a odřiekají. Hus I. 65. — by. Vy- znávají, by znali Boha, a skutky zapierají. Hus II. 421. — že. Vyznal, že to udělal. Us. Též vyznává, že na počtu s Janem ne- božtík Izák počti dluhu 8 zl.; Vyznal, že o sv. duše příštiem tři leta budú, jakž foj- tem jest byl. NB. Tč. 4., 286. Vyznal, že je byl v držení; A také vyznal, že jest slyšal od Jana. Půh. I. 381., II. 491. A vyznal jest, že nejsem já Kristus. Hus II. 19.