Vyzníti
Vyzníti (vz Zníti), vyznívati, austönen, ausklingen. — jak. Zvonek dlouho zněl, až vyzněl, vyzníval po málu, na nás vzpo- mínal. Tč. Jak vyzní (píseň) co výkřik ma- latný. Kká. K sl. j. 3. — komu. Dlouho mi znělo v uších, až mi konečně vyznělo. Us. Tč. — več. Však jeho povel marně vyzněl v rej a křik. Kká. Td. 261. — od- kud. Z básní jeho vyznívá žhavá láska k rodné zemi. Mus. 1880. 367.