Vyzouti
Vyzouti, zuji, ul, ut, utí; vyzouvati = zouti, zloupiti, obrati, ausziehen. Na Ostrav. jen o botách, kalhotách a punčochách, sice vydíti, vysvléci. Tč. — co. Duše vazby těla vyzula jsoucí Bohu nežli lidem bližší. Koll. 1. 201. — co, se komu. V. někomu střevíc. Ros. Vyzouvá se mu střevíc. Ros. — koho, se z čeho. V. někoho z ležení, Plác., ze statku. Sych. V. se z bot. Us. Vyzul z ka- bátu člověka. Kos. Ol. I. 122. Poznání krásy v-vá ducha lidského ze všeliké prostoty; Rozum lidský v-val jednotlivce i celé ná- rody z pověry a otroctví. Vlč. Vyzuli jej z vlády, Vk. exc, Šf., z předsudků, z pod- danství. Us., Mus. 1880. 483. Snop se vyzul z obvřísla (vypadl). Mor. Šd. V. se ze vše- liké křehkosti citu lidského. Pal. Děj. IV. 1. 390. Nevyzouval se pán, ač dle své vý- sosti moha, z poslušnosti od synů rodičům povinné; Člověk nehned ze starých zvyků v. se může; Pláč jen stoikové, jenž se z pří- rody lidské za pantheistickým smýšlením svojím vyzouvali, nehodným a neslušným pokládati mohou; Apoštol každý pokus, ně- jakou výmluvou jalovou z povinnosti se v-vati, považuje... Sš. L. 47., 70., 186., II. 67. (Hý. ). — co odkud. V. s sebe všecku vlídnost'. Smrž.