Výzvuk
Výzvuk, u, m. = poslední hláska slova, der Auslaut. Mor. Tč. — V. = zvuk, der Klang; poslední zvuk, znění, der Ausschall, Ausklang. Ziak. Milé všade pesne, milé všade výzvuky píšťal; Už zbudzené rannú presvítilo zornicu slnko; píľte sa tehdy čoskór podojiť, devčence, kravičky: byste porád, jak mój dedinou rozlehne sa výzvuk, se vlastnou hotové prácou jich mohly vy- vádzať; Bedlivý pastýr do dedinky se krav- skou zabral sa trúbou a také na ňu v-ky dával. Hol. 336., 358., 361. (Šd. ).