Vyžel
Vyžel, žla, vyželec a vyžlec, elce, vy- žlík, a, vyžník, a, vyželek, lka, vyžlenec, nce, m.; vyžle, ete, vyžlátko, a, n. (= mladý vyžel); vyžlice, e, f. (samice), der Hühner-, Spür-, Leithund, Sieber, canis familiaris avi- cularis, myslivecký pes. Strany původu vz Mz. 89. U starších slove: slídný pes, slíd- ník. V. V. hledá, ohař honí. Us. Vyžlenci slídí, chrti stíhají a dostihají. Kom. Točil se jak vyžle, stlačen k zemi. Kká. Td. 105. Prosím VMti, aby mi dobrého vyžla leha- vého ráčil poslati. Arch. III. 18. Co je útěchy v honu s ohaii, s vyžlaty, s chrty. Št. Chrt bývá pokorný, ohař lakomý, vyžel svár- livý. Č. M. 333. Psů dosť mívají, chrtů, vyžlat. Chč. P. 168. — V. (žertem): malé děvče. — Vyžlata = kachňata. Us.