Vyžiti
Vyžiti, žiji, žij, žije (íc), il, it, ití; vyží- vati = přežiti, ausleben, durchleben; pře- stati žíti, ausleben, aufhören zu leben; uži- viti se (na Slov. ), im Stande sein sich zu nähren; požíváním ztenčiti, vysíliti, aussau- gen, auszehren, entkräften, ausmergeln; se = síly pozbyti, sich entkräften. Jg. — abs. Již vyžil (přestal žíti). Us. V., na Slov. = uživiti se. Koll. Musíme dačo robiť; takto nevyžijeme, takto nebude z nás nič. Mt. S. I. 58. Vyžila-li (strávila-li) již husa? Ve vých. Čech. Brv. Husa nemá ještě vyžito. U Rychn. Nevím, kterak vyžije, wie er das Leben fristen wird. Slez. Šd. Troufal, že nevyžive (se neuzdraví). Kld. 149. V pou- štěch smutných, kde by nevyžil barbar blu- dný, já si ráje tvořím. Koll. I. 191. — co: mnoho let, Us., mnoho zlého (vytrpěti), L., pole, Ros., zemi (vyssáti), půdu. V. Tráva vyžive zemi. Us. Mnoho obilí vyžijí (vytráví). Výb. — co s kým: mnohá léta. L. — co, se čím. Obilí cestou vyžije (vyhubí se). L. Nemírným pitím se v. (síly se zbaviti). Us. — z čeho: z nemoci (okřáti). Us. na Mor. Brt., Tč., Dml. Jak by ten hospodář z toho mohl vyžiť (se vyživiti)? Na Mor. Vck. Najde sa aj pre mňa voljako remeslo, z kto- rého vyžijem. Dbš. Sl. pov. IV. 32., 80. — se z čeho = něco zcela ztráviti. Nemáme co jísti, již jsme se ze všeho vyžili. Us. Jg. — jak. Ale aj viete čo, otec môj? My takto na holej dlani nevyžijeme; Na holej dlani nevyžiješ; Ten vám vyžije i na holej dlani (aj na pustej skále). Dbš. Sl. pov. I. 176., Mt. S. 1. 91., 96. (Šd. ). Opýtal sa ho, že ako môže na tých troch grošoch vyžiť? Dbš. Sl. pov. II. 92. — se, sich ausleben. Dch. Ná- rod český, myslil, že už dávno se vyžil. Kos. Ol. 1. 120. — s čím = vystačiti, aus- kommen. S 20 zlatými nemohli v. Mor. Vck., Tč. Ve Slez. Šd.