Vzatek
Vzatek, vzátek, tku, m. = vůbec něco vzatého, vzetí, das Genommene. V příčině dánie a vzatka. Us. 1417. Na účet vzatku a datku; Že rádi dávají podatek časný za v. duchovní. Sš. II. 186. — V. = co vzato násilím n. kradí, krádež, loupež, entfrem- detes Gut, der Raub, Diebstahl, das Ge- stohlene. V. Kázal vrátiti to všecko, coť jmá toho vzatku. Ps. o zští. Hřích nebývá odpuštěn, dokavad vzatek se nevracuje (non dimittitur peccatum, nisi restituitur ablatum. Sv. Aug. ). Sš. L. 180. Vybíhají na vzátky do Uher dosti hluboko. Pal. Děj. IV. 2. 548. V. peněz. Rkv. arch. Tři koně a pancéř vzal; pro kterýžto v. i základu seznánie žádá. Arch. II. 42. Aby ten v. (co bylo vzato, dobyto) i ty kořisti sneseny byly. Žžk. 11. Vzátek. V. — V. = užitek, der Nutzen, Vortheil, die Sportein. Nz. Jenom když má z toho svůj v. Us. Šd. Když jaký v. čijete. Dh. 89. Aby z toho pochvalu a v. měli. BR. II. 102. b. Svým příkladem ty, kteříž pro v. Krista zapierají, pěkně vy- malovali. BR. II. 133. b. Vzatku hledati; Aby prelat z lásky, ne pro v. odpustil; V. časný z úmysla za pojčenie umieněný. Hus I. 78., 131., 217. (Tč. ). Věrný kněz, jenž by viece hledal duší spasenie, nežli užitkóv svých a vzatkóv. Št. — V., vzatky a vzátky, pl. = dar vzatý, zvl. k porušení koho, ein Geschenk (zum Bestechen). Aniž vzatky porušen jsa. Kom. Kteříž se po dařích a vzátcích táhnou. Br. Upřímo viní knížete, že dával se porušovati vzátky od obou stran. Pal. Děj. V. 2. 473. Čekali mnozí vzatkův a úplatkův. Bart. Pro malý v. vy- vrhše jej. Dal. Jir. 95. Učiní-li to, že od- súdi pro vzatek, neb pro bázeň, neb pro přiezeň lidskú. Hus I. 187. — V., der Stich (ve hře v karty). Jord. Slov.